Stalin je řazen mezi nejkrvavější diktátory všech dob, má na svědomí miliony životů. Zároveň se mu však podařilo dosáhnout pokroku v řadě oblastí ekonomiky SSSR. Co jste o této rozporuplné osobnosti ruských dějin nevěděli?

Muž, kterého zná celý svět pod pseudonymem Stalin, se roku 1878 narodil jako Josif Vissarionovič Džugašvili v gruzínském městě Gori v rodině místního ševce. Gruzie byla tehdy nesmírně chudá země, ovládána od konce 19. století Ruskem.

V roce 1905 dokonce v zemi vypukly nepokoje, obyvatelé země se bouřili proti rusifikaci. Samostatnost, byť jen naoko, získala země až po první světové válce. Ovšem už roku 1921 do ní vtrhla Rudá armáda a Gruzii násilně obsadila.

Násilí plodí násilí a stvořilo i Stalina

Josifova rodina byla chudá, žila v malém cihlovém domku s jednou místností a podkrovím. Chlapec byl inteligentní, vynikal především v historii a literatuře, čehož později často využíval během své politické kariéry.

Matka ho velice milovala, ale otec byl alkoholik s násilnickými sklony. Právě toto kruté a nespravedlivé bití udělalo z chlapce stejně bezcitného člověka, jakým byl jeho otec.

Všichni lidé, kteří stáli nad ním, mu později připadali jako jeho otec, proto se jim chtěl mstít. Začal rovněž usilovat o moc.

Tajemství č. 1: Jako malý se chtěl stát knězem

Aby se Josif stal knězem, bylo velké přání jeho matky Jekatěriny. Už v dětství proto hoch zpíval v kostelním sboru, šlo mu to více než dobře. Mladý Džugašvili následně vstoupil do kněžského semináře.

Dopomohlo mu k tomu stipendium, matčino odříkání i vynikající studijní výsledky. Během studií se však seznámil s dílem Karla Marxe (1818–1883) a jeho myšlenkami revoluce, které ho okouzlily.

Začal se proto scházet s dělníky a stal se podzemním členem sociálně demokratické organizace.

Mstil se i za 20 let staré křivdy

Ze semináře kvůli tomu odešel. Církevní vzdělávání se nicméně později odrazilo ve způsobu jeho myšlení. Stal se z něj dogmatik, svět byl pro něj buď černý, nebo bílý, nic mezi tím.

Během studia si vypěstoval i fenomenální paměť, kterou v politice hojně využíval, a utvrdil se v tom, že lidé jsou zlí, hrubí, netolerantní a často podvádějí své blízké.

Za křivdy, které na něm jeho okolí spáchalo, byť jen v jeho představách, se byl schopen mstít i po dvaceti letech.

Tajemství č. 2: Pracoval jako meteorolog

V létě roku 1899 začal Josif pracoval na meteorologické observatoři a po nocích organizoval první dělnickou stávku.

Poprvé zatčen byl začátkem roku 1900.Přátele mu říkali Sosa, ale jemu se v knize gruzínského spisovatele Alexandra Kazbegiho (1848–1893) Otcovrah zalíbil příběh národního hrdiny i zločince Koby a nechal se tak osl kého výrazu pro ocel a jména Lenin.

Svatba s první ženou i s revolucí

V roce 1904 se poprvé oženil, vzal si Jekatěrinu Svanidzeovou (1885–1907), se kterou měl syna Jakova (1907–1943). Byla první ženou, jež v něm zažehla nějaký cit. Příslušnice něžného pohlaví totiž považoval za méněcenné, vhodné jen k ukojení sexuální potřeby.

Doma se však příliš nevyskytoval. Byl ženatý především s revolucí a ani manželství mu nebránilo užívat si s jinými ženami, hlavně prostitutkami.

Platný člen bolševické strany

S Leninem se Josif poprvé setkal v roce 1905. Sám byl rozeným vůdcem a dokázal si získat autoritu, rovnocenný Leninovi však nikdy nebyl. Zvali jej i na zahraniční sjezdy bolševické strany, která byla formálně ustavena roku 1912 v Praze.

Kvůli zajišťování peněz pro stranické potřeby se z něj stal bankovní lupič, několikrát byl zatčen a skončil na Sibiři. V roce 1908 mu zemřela manželka na tuberkulózu, a s ní podle Josifa odešel i veškerý jeho cit.

O syna se nezajímal, chlapec vyrůstal u tety v gruzínském Tbilisi, jinak by skončil v sirotčinci.

Tajemství č. 3: Měřil jen 163 centimetrů

Inteligencí vyvažoval Stalin svůj nepříliš atraktivní vzhled. Jeho obličej hyzdily jizvy po neštovicích a od dětství měl špatně ohebnou ruku. Při odvodu do první světové války v roce 1916 byl kvůli ní shledán neschopným vojenské služby.

Byl rovněž velmi malého vzrůstu, měřil pouhých 163 centimetrů. Nosil proto boty s vyšší podrážkou a během proslovů stál vždy na malém stupínku. Na obrazech se pak nechával kreslit vyšší.

Během revolučních měsíců se Stalin sblížil se svojí další ženou, dcerou zasloužilého revolucionáře, Naděždou. Bylo jí tehdy pouhých patnáct let.

Zanedlouho se konala svatba, vlastně se jen zaregistrovali na úřadu jako manželé, protože v revolučním Rusku byly podobné obřady považovány za přežitek.

Syn se nezabil

V roce 1921 se manželům narodil syn Vasilij. Do Kremlu, kde Stalin se svojí rodinou žil, za nimi přijel i jeho prvorozený syn Jakov.

Pro otce byl ovšem zklamáním, neuměl rusky a stranil se ostatních, nebyl zkrátka reprezentativním potomkem, po kterém Josif prahl. Když se Jakov následně oženil se spolužačkou, Stalin se ho prakticky zřekl. Syn na to reagoval neúspěšným pokusem o sebevraždu.

Tím otce ještě více znechutil. Následně Jakov odešel do tehdejšího Leningradu a žil pod jménem Džugašvili.

Domácí pohoda začíná mít trhliny

Po Leninově smrti Lenina nebylo nástupnictví v čele strany ještě zcela jasné, moc však úspěšně kumuloval ve svých rukou Stalin. I tak si našel čas na rodinný život. Naděžda mu roku 1926 porodila dceru Světlanu, kterou Josif velice miloval.

S manželstvím to však začalo jít z kopce poté, co si domů přivedl opilou sekretářku, se kterou před manželčinýma očima skončil v posteli. Hádky a ponižování byly v rodině na denním pořádku.

Když Stalin dovolil manželce studium, zjistila, že život obyčejných lidí v Sovětském svazu se velmi liší od toho za zdmi Kremlu. Když mu to vyčítala, reagoval výbuchem vzteku.

Tajemství č. 4: Naděždu dohnal k sebevraždě

V roce 1932 u příležitosti oslavy 15. výročí Říjnové revoluce probíhaly v Kremlu bujaré oslavy. Stalin se opil a flirtoval s přítomnými manželkami vysokých straníků.

Když mu to Naděžda vyčítala, začal po ní házet slupky od pomeranče a oklepával na ni popel z papirosy. Při přípitku na zničení menševiků odmítla zvednout svoji číši. Stalin ji přikázal:

„Hej, ty tam, napij se!“ Naděžda odvětila, že není žádná „hej, ty“ a odešla od stolu s tím, že si jde lehnout. Ráno byla nalezena mrtvá s průstřelem u srdce. Vedle ní ležela pistole Walther. Stalina její smrt velmi zdrtila, považoval ji za zradu a protistátní čin.

Jako Jindřich VIII.

Nedlouho po Naděždině smrti se oženil potřetí, vzal si Rosu Kaganičovou. Tato krásná a vzdělaná žena učila literaturu a psala filmové recenze.

Kvůli Stalinovi se toho všeho vzdala a převzala péči o domácnost i Josifovy děti včetně nemanželského syna Borise, kterého měl se svojí sekretářkou. Stalin si toho nijak nevážil a dál prožíval řadu avantýr.

Začal si například s mladou úřednicí, ale tu svedl i jeho syn Vasilij. Zatímco syn dostal domácí vězení, dívka byla popravena sovětskou tajnou policií NKVD. A podobně zřejmě skončila i nebohá Rosa, když se vůdci znelíbila.

Podobně se svými manželkami nakládal i anglický král Jindřich VIII. (1491–1547).

Tajemství č. 5: Miloval westerny a Chaplina

Od roku 1934 se Stalinův život ustálil. Úřadoval v Kremlu. Většinou nevstával před polednem, ale často pracoval až do pozdních nočních hodin. Jednu slabost však přece měl, a to vášeň ke kinematografii.

Na večerních seancích se obvykle promítaly dva filmy, jeden sovětský a druhý zahraniční. Stalin miloval hlavně americké westerny, ačkoliv sovětský lid měl k americké kultuře přístup zakázaný.

Jednou, když promítali film o Chaplinovi, jako tulákovi, který nešťastně bloumal po světě, diktátor se prý rozplakal a hlesl: „To jsem já.“

Tajemství č. 6: Dvakrát na obálce časopisu Time

Těsně před napadením Polska Německem v roce 1939 a rozpoutáním 2. světové války podepsal Stalin s nacisty dohodu o neútočení, známou jako Pakt Ribbentrop-Molotov. Věřil Hitlerovi, že SSSR nenapadne. Když k tomu v červu 1941 došlo, byl v šoku.

Následně se postavil zpět do čela země i její armády. Válku vedl krutě a bezohledně. A to nejen vůči nepřátelům, ale i vlastním vojákům, které často posílal do nesmyslných akcí vstříc jasné smrti.

Proto byly lidské ztráty Sovětského svazu během 2. světové války nejvyšší ze všech zemí. Navzdory všemu byl dvakrát vyhlášen osobností roku, která nejvíce ovlivňuje současné dění.

Paradoxně se tak poprvé stalo v roce 1939, když se s nacisty dohodl na rozdělení Polska. Podruhé byl zvolen roku 1942, kdy se Sovětský svaz urputně bránil útoku svého bývalého spojence.

Tajemství č. 7: Syna nechal zemřít v koncentračním táboře

Poté, co německá armáda překročila 22. června 1941 hranice SSSR, musel narukovat i Stalinův syn Jakov Džugašvili. Ten byl ale už 16. července 1941 zajat. Nacisté později nabídli jeho výměnu za vězněné německé vojáky, včetně polního maršála Pauluse.

Stalin to však odmítl se slovy: „Nevyměním poručíka za německého polního maršála.“ Němci se následně Jakova marně pokusili získat ke spolupráci.

Převezli ho tedy do zajateckého tábora v Hammeburgu, kde v dubnu 1943 zaslechl záznam Stalinova projevu, ve kterém označil všechny zajatce za zrádce. Večer 14. dubna vyšel poté Jakov z baráku a vrhl se k plotu z ostnatého drátu. Německá hlídka neváhala a zastřelila ho.

Tajemství č. 8: Bál se létat letadlem

V průběhu války jednal Stalin s čelními představiteli spojenců, tedy s americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem (1882–1945) a britským ministerským předsedou Winstonem Churchillem (1874–1965).

V roce 1943 se účastnil konference v iráckém Teheránu, v únoru 1945 pak Jaltské konference, a nakonec na přelomu července a srpna 1945 konference v německé Postupimi. Stalin však cestování nesnášel, panickou hrůzu měl především z letadel.

Bál se jich tolik, že kam jen to bylo možné, cestoval vlakem. A to ne ledajakým, měl svůj vlastní vagon, který byl navržený pro cara Mikuláše II. (1868–1918).

Vagon vážil 84 tuny a byl vybaven kuchyní, dvojicí kupé pro ochranku a důstojníky, Stalinovou ložnicí, koupelnou a záchodem a také velkým salonem. Dnes stojí v gruzínském Gori jako výstavní exponát.

Tajemství č. 9: Laureát Nobelovy ceny míru

V průběhu války zahynulo na 20 milionů obyvatel Sovětského svazu včetně 9 milionů vojáků. Země tak utrpěla nejvyšší ztráty že všech válčících států, a to často kvůli nesmyslným rozhodnutím samotného Stalina.

Přesto byl jako jeden z vítězů nad Německem uznáván jako bojovník za svobodu a osvoboditel národů. Dokonce byl dvakrát, v roce 1945 a 1948, navržen na Nobelovu cenu za mír.

Přitom měl však na rukou krev dalších odhadem tří až téměř devíti milionů lidí, obětí hladomoru v oblastech jižního SSSR během násilné kolektivizace zemědělství a dále Velkých čistek ve 30. letech, při kterých nechal vraždit své skutečné i domnělé odpůrce.

Tajemství č. 10: Co měl společného s Johnnym Cashem?

Stalin se postupem času stával stále paranoidnějším a trpěl i mnoha zdravotními problémy. Po válce se výrazně zhoršil stav jeho již tak nemocného srdce, a to v důsledku nadměrného kouření, pití a přejídání se.

V roce 1945 prodělal infarkt, rozjela se u něj i ateroskleróza mozku. Obtíže pak vyvrcholily v březnu roku 1953 mozkovou mrtvicí, na jejíž následky 5. března zemřel.

Američané se o jeho smrti dozvěděli prostřednictvím slavného country zpěváka Johnnyho Cashe (1932–2003). Ten roku 1950 vstoupil do armády a záhy byl povolán do německého Landsbergu, kde měl za úkol dekódovat ruské vysílání z Morseovy abecedy.