Na Hollywood Boulevard v Los Angeles si koupí za pár dolarů sošku Oscara v kategorii „best man“. S čárovým kódem pak míří do tetovacího salonu, kde si jej nechá „vyšít“ na předloktí.

Za týden si koupí piva, jogurt, cigarety a nechá si sejmout vytetovaný čárový kód. Na kase se objeví kilo banánů…

Stačí nepatrná odchylka, jiná šířka modulu, světlejší pásmo, výška a délka kódu nebo kontrast a laser načte něco jiného. I tak čárový kód znamená revoluci, která nemá v obchodě obdoby, zasáhne 150 zemí světa, změní a hlavně zrychlí prodej.

Kódy na zboží, kódy na těle

Je to 5 let zpátky, co španělská policie rozjede v Madridu rozsáhlou razii na rumunskou mafii, která nutí ženy k prostituci. Kromě zbraní a 140 000 eur najdou v jednom bytě u radiátoru schoulenou 19letou prostitutku.

Zbitou a s oholenou hlavou, protože porušila pravidla. Pokusila se o útěk, takže jí mafiáni vytetují na ruku čárový kód a pod něj částku 2 000 eur, kterou jim dluží.

Ve stejné době, ale o pár tisíc kilometrů dál, zbývá půl roku života muži, který kdysi dávno čárový kód vymyslel… Jmenuje se Norman Joseph Woodland (1921–2012) a docela určitě netušil, kam až se jeho čáry dostanou, protože to všechno začne až neuvěřitelnými náhodami.

Počkáme…

Jsou čtyři roky po válce a Woodlandův spolužák Bernard Silver z Drexelova institutu ve Filadelfii zaslechne rozhovor děkana fakulty se šéfem místního obchodního řetězce, který si stěžuje, jak pracná a zdlouhavá je práce pokladních.

Silver to řekne Woodlandovi a společně začnou pracovat na nejrůznějších metodách a nápadech. „Tátu vždycky bavilo přemýšlet o zajímavých problémech,“ řekne o více než půlstoletí později jeho dcera.

Vybere úspory a odjede k dědovi na Floridu, aby měl čas přemýšlet. Jednoho dne kreslí prsty do písku geniální systém morseovky, když vtom popotáhne čtyři prsty k sobě. „Nevím, proč jsem to udělal, ale vtom mě napadlo:

‚Páni, čtyři čáry… ‘“ V roce 1949 spolu se Silverem požádají o patent na „metodu a zařízení pro klasifikaci položek na bázi světelné odezvy na soubor čar“.

Nicméně úřad jim jej udělí až o 10 let později – v té době stejně ještě neexistuje laserová technologie na sken kódu.

Začne to v 8:01

Náklady na pracovní síly – hlavně u pokladních – dál dosahují až 2/3 všech nákladů, dokonce dvakrát převyšují výdaje za zboží od dodavatelů. Ale pak to přijde.

Je červen 1974, v 8:00 otevře dveře obchod ve městě Troy v Ohiu, pokladní Sharon Buchananová si sedne za kasu a v čase 8:01 poprvé v historii v ostrém provozu načte standardní čárový kód na obalu produktu: je to velké balení žvýkaček.

Firma, která systém zprovozní, nese tři písmena: IBM.