Největší vynálezy často nevznikají v drahých laboratořích, kde kmitají desítky vědců sem a tam mezi mikroskopy a zkumavkami. Někdy stačí inovativní myšlenka, součástka z jízdního kola a pár dílů ze stavebnice Merkur.

Přesně takhle se začal psát příběh kontaktních čoček. Odhalte pozadí další slavných vynálezů od českých koumáků.

Otto Wichterle

První nákresy kontaktních čoček čmáral už geniální Leonardo da Vinci, ale všechny výtvory, které později navázaly na jeho myšlenku zůstávaly nepříjemné, mnohdy bolestivé, na nošení a navíc velice drahé.

Až Wichterleho vynález měkkých kontaktních čoček zpřístupnil lepší zrak bez brýlí masám.

Zlepšovák spatřil světlo světa v roce 1959, ale protože komunistický režim zastavil financování Wichterleho výzkumu, musel český vědec dát dohromady stroj na výrobu čoček doma na koleně.

K sestrojení „čočkostroje“ sáhl i po dílech z dětské stavebnice Lego a dynamu z bicyklu a podařilo se mu vyrobit prvních 5000 kusů.

Vynález čoček si nechal Wichterle patentovat, ale to tehdy nemělo žádnou váhu. Komunisté obratem jeho patent prodali americké firmě za směšnou částku a vynálezce na svém nápadu skoro nic nevydělal.

Prokop Diviš

Takzvaný meteorologický stroj na odhánění blesků postavil Prokop Diviš v Příměticích v roce 1754. Jenže o pár let později sužovaly české země vlny sucha a vesničané ukázali prstem na podivný Divišův stožár, protože jim prý rozháněl mraky.

Proto ho zničili a další „hokusy pokusy s počasím“ mu zakázali. Prokop Diviš a americký vynálezce Benjamin Franklin přišli na nápad hromosvodu nezávisle na sobě prakticky ve stejné době. Američan ho ale sestrojil až po Divišovi.

František Křižík

Nadějný elektroinženýr významně zdokonalil obloukovou lampu, aby se mohla stát základem pro pouliční osvětlení mnohých měst.

Kromě toho stihl František Křižík za svůj život ještě spoustu, vybudoval první elektrickou tramvajovou trať u nás, po Praze se proháněl elektromobily, které sám sestrojil, a svými vynálezy zlepšil signalizaci na železnicích. Přezdívalo se mu proto „český Edison“, i když sám Křižík to prý neměl rád.

Josef Ressel

Přestože Česká republika může jiným zemím závidět moře, jeden z největších vynálezů námořní dopravy patří českému rodákovi.

V roce 1826 podal Josef Ressel žádost o patent na „nekonečný šroub, který může pohánět lodě na moři i na řekách.“ Jednalo se samozřejmě o lodní šroub, který brzy vytlačil dříve běžné kolesové parníky na parní pohon.

Stanislav Brebera a Radim Fukátko

Výbušnina semtex ani v názvu nezapře české kořeny. Vynalezli ji koncem 50. let 20. století dva čeští chemici a poprvé se začala vyrábět v Semtíně (předměstí Pardubic) v závodě Explosia během 60. let.

Česká plastická trhavina, velmi podobná známé C-4, se vyvážela do Severního Vietnamu, Libye, Blízkého východu i Severního Irska. Ne vždy jde technologický pokrok ruku v ruce s těmi nejlepšími úmysly.

Karel Čapek

Mohlo by se zdát, že jméno známého českého spisovatele jsme mezi ostatní vědce a vynálezce zařadili neprávem.

Nicméně, právě slovo robot Karla Čapka získalo ve světě vědy a techniky největší věhlas, který trochu zastínil všechny ostatní objevy.

Původně chtěl spisovatel pojmenovat „umělé lidi“ určené na práci termínem labor, ale to mu znělo divně. Nakonec zašel pro radu za svým bratrem, malířem Josefem Čapkem, a toho prý napadl právě robot.

Do povědomí lidí se roboti dostali divadelní hrou R. U. R. z roku 1920. Zkratka znamená Rossumovi univerzální roboti a odtud si české slovo později vštípil celý svět.

Jaroslav Heyrovský

Jedinému českému držiteli Nobelovy ceny za vědu vděčíme za objev polarografie. Jde o chemickou metodu, díky níž se dají zkoumat vlastnosti látek ponořených do roztoku.

Široké využití polarografické metody sahá od zjišťování obsahu nečistot v kovech, vitamínů v potravinách, odhalení některých chorob (např. rakovina) až po rozbory krve. Jaroslav Heyrovský má kromě nobelovky za chemii i kráter na Měsíci, který nese jeho jméno.

Použité fotografie: Pixabay, Wikimedia Commons