Díky naprostému minimu mořského života se nejodlehlejší část planety, bod Nemo, označuje za pacifickou poušť. Přesto se toho v jeho blízkosti odehrává překvapivě mnoho.
Stal se nejen pohřebištěm vesmírných lodí a popelnicí oceánu, kde se kumulují odpadky, ale také domovem tajemného zvuku, který lámal hlavy vědcům celá léta.
Nachází se na souřadnicích 48°52′ j. š., 123°23′ z. d., mezi Chile a Novým Zélandem. Na první pohled nevypadá nijak výjimečně a dojem se nezlepší ani při bližším ohledání.
Teplota vody zde atakuje v průměru 7 oC, hladinu a dno dělí 4km hloubka a ve všech směrech se rozprostírá nedozírno oceánské masy. Právě pro svou odlehlost se stal ideálním místem k likvidaci vesmírného smetí během řízeného sestupu z oběžné dráhy. Bod Nemo ovšem není jen ponurým pohřebištěm, je záhadným ponurým pohřebištěm.
Žbluňk
Po celou jednu dekádu vědci tápali po zdroji tajemného, ultra nízkofrekvenčního a extrémně hlasitého zvuku, který v roce 1997 zachytily mořské mikrofony v jižním Pacifiku.
Tento „bloop“ (čili „žbluňk“), jak byl záhy pokřtěn, byl jeden z vůbec nejhlasitějších zvuků kdy nahraných pod mořem, slyšitelný na více než 5 000 kilometrů daleko.
Jak uvedl vedoucí pracovník amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) Bob Dziak: „Pokud se jedná o loď nebo velrybu, zvuk, který vydají v oceánu, není dost hlasitý, aby byl zaznamenán přes celý Pacifik.“
Okamžitě se vyrojily teorie o jeho možném původu, od tajných armádních cvičení, po nové živočišné druhy. Koneckonců se uvádí, že hluboký oceán je až z 95 % zcela neprozkoumaný.
Jakmile ale NOAA naznačila, že mohlo jít i o jakýsi druh obří chobotnice, probudili se také fandové sci-fi.
Pravděpodobnější vysvětlení
V roce 1928 totiž publikoval klasik science fiction a hororu Howard P. Lovecraft (1890–1937) dílo Volání Cthulhu, v kterém ústřední zlovolná nestvůra stejného jména, s rysy chobotnice, člověka a draka, přebývala v potopeném městě R’lyeh.
To spisovatel umístil na souřadnice 47°9′ j.š. a 126°43′ z.d., tedy nápadně blízko původnímu záchytu zvuku i samotnému bodu Nemo. Jak ale princip logické úspornosti známý jako Occamova břitva říká, nejpravděpodobnější vysvětlení bývají ta nejméně komplikovaná.
Do roku 2012 už vědci nashromáždili dostatek dat, aby bylo zřejmé, že původcem zvuku bylo odlamování ledového šelfu z Antarktidy, jakási „ledová zemětřesení“, které se každý rok opakují mnoha tisíckrát.
