Na skalnatém ostrůvku uprostřed zelenomodrých vod Biskajského zálivu se z moře tyčí bílá kamenná věž. Spojuje v sobě majestát katedrály, paláce a pevnosti. Jde o Cordouan, zřejmě nejkrásnější a nejpřepychovější maják světa. Uvnitř ukrývá královský apartmán i kapli s vitrážemi.
Jen dopravit sem stavební materiál je pořádná fuška. Cordouan se totiž nachází v ústí řeky Gironde, zhruba sedm kilometrů od francouzských břehů.
První signalizační věž zde spatřila světlo světa už roku 880. Současný maják začal na nevelké plošině vznikat až v roce 1584. Navrhl ho inženýr Louis de Foix (1530–1604). Stavba renesančního skvostu se přitom protáhla na dlouhých 27 let.
Výsledek ale rozhodně stál za to. „Cordouanu se někdy přezdívá mořské Versailles, nebo také král majáků,“ upozorňuje publicistka Veronika Vlkovská.
Jeden z nejvyšších
„Málem jsme skončili na mělčině,“ stěžují si námořníci. Na vině má být Cordouan. Ve druhé polovině 18. století se na 30 metrů vysoký maják začíná snášet kritika. Nedokáže svítit dostatečně silně, ani daleko. Stavba navíc značně chátrá.
V letech 1782–1789 se proto dočká grandiózní přestavby. Stojí za ní inženýr Joseph Teulère (1750–1824), jenž „mořské Versailles“ zvýší o čtyři patra. Cordouan se tak nově tyčí do výšky více než 67 metrů. Dodnes díky tomu patří mezi deset nejvyšších majáků světa.
S jedinečnou kupolí
O životě v přepychu se většině strážců majáků může jen zdát. Mezi výjimky patří ti, kteří slouží na Cordouanu. Spodní patra budovy totiž nabízejí relativní pohodlí. Platí to hned pro bohatě zdobenou vstupní halu.
V přízemí se kdysi nacházely také ložnice strážců. Nad nimi v prvním patře se rozkládá královský apartmán. Nejimpozantnější místností je ovšem kaple s překrásnou kazetovou kupolí. Cordouan po přestavbě udivuje i technikou.
Jako první se chlubí otočnými lampami poháněnými hodinovým strojem a nedlouho poté Fresnelovými čočkami. Věž slouží svému účelu dodnes, což z ní činí poslední obydlený maják ve Francii. Roku 2021 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
