Ať už jde o koupel, déšť, slzy nebo pot, přicházíme do kontaktu s vodou denně. Jenže pro některé lidi je setkání s životodárnou tekutinou zdrojem vyrážky, bolesti a deprese. Nemoc označovaná jako alergie na vodu je naštěstí velice vzácná.

Reakce na vodu není alergií v pravém slova smyslu, nedochází při ní totiž k uvolňování histaminu – hormonu zodpovědného za většinu reakcí na známé alergeny, jakými jsou například arašídy nebo pyl.

Nemoc odborně označovaná jako akvagenní kopřivka (aquagenic urticaria) se však projevuje úplně stejně jako alergie, proto se o ní nejčastěji mluví jako o „alergii na vodu“.

Nemoc byla poprvé popsána v 60. letech 20. století.  Doposud lékaři popsali pouze několik málo případů akvagenní kopřivky, její výskyt je totiž extrémně vzácný. Experti uvádějí, že chorobou trpí pouze jeden člověk z 230 milionů.

Právě kvůli velice nízkému výskytu se toho o „alergii na vodu“ moc neví. Lékaři zatím byli schopni popsat příznaky, vyvinout test na odhalení akvagenní kopřivky a navrhnout několik postupů, jak zmírnit její projevy. Na nemoc totiž v současnosti žádný lék neexistuje.

Vyrážka, únava a návaly

Člověk, který trpí akvagenní kopřivkou, má silnou reakci po styku s vodou v jakékoliv formě. Nezáleží tedy na tom, zda je voda mořská, nebo destilovaná, teplá, či studená. V nejvážnějších případech mají pacienti příznaky i při pláči, nebo pokud se zpotí.

Mezi nejčastější projevy patří bolestivá a svědivá vyrážka. Ta se většinou objevuje na krku, trupu a pažích. Ale zasáhnout může jakékoliv místo na těle. „Alergii na vodu“ také provází únava, potíže s dýcháním a návaly horka.

Reakce na vodu se většinou objeví několik minut po styku s tekutinou a odezní po 30 až 60 minutách.

V současné době není k dispozici žádná léčba akvagenní kopřivky. Důvodem je hlavně extrémně nízký počet pacientů s podobnými příznaky. I kdyby se proto objevila potencionálně účinná léčba, bylo by téměř nemožné provést klinické testy.

Dnes si pacienti musí vystačit pouze s přípravky na tlumení nepříjemných příznaků. Dostupné jsou proto mastné krémy, které do jisté míry lidem trpícím „alergií na vodu“ ochranu poskytují. Mírný účinek také mají některé léky doporučované na běžné alergie.

Příčina nemoci neznámá

Přestože některé léky mají schopnost tlumit nepříjemné projevy akvagenní kopřivky, je to stále velice nepříjemná nemoc.

Podle dermatologa Marcuse Maurera z Evropského centra pro výzkum alergií v Německu je reakce na vodu dokonce jedním z nejhorších kožních onemocnění vůbec.

Choroba je navíc pro pacienty často zdrojem depresí. Důvodem je jejich neschopnost vést plnohodnotný život. Bohužel pro ně je nemoc záhadou, kterou se zatím žádnému lékaři nepodařilo rozluštit. Dodnes vůbec není známá příčina akvagenní kopřivky. Existuje pouze několik teorií.

Podle jedné z nich voda narušuje odumřelé kožní buňky a umožňuje chemickým látkám, běžně se nacházejícím ve vodě, kůži či vzduchu, dostat se do hlubších vrstev pokožky.

Zde pak negativně ovlivňují žírné buňky obsahující histamin. Pravdivost této hypotézy se nicméně zatím nepodařilo prokázat. Jedinou útěchou lékařům i pacientů je zatím extrémní vzácnost obávané „alergie na vodu“.