Dlouho toužil stát se malířem, ale pak našel smysl života ve psaní. Nakonec se stal tím, kdo českému národu otevřel dokořán okno do jeho vlastní historie.
Rodák z východočeského Hronova Alois Jirásek (1851–1930) pochází ze selského rodu, i když jeho otec Josef (1822–1901) už v rodinné tradici nepokračuje a živí se jako tkadlec a pekař.
Navázání na předky se nedá čekat ani od Aloise. Má hlavu na studia, filozofickou fakultu absolvuje v roce 1874 a nastupuje jako pedagog na gymnáziu v Litomyšli.
Uvázne v historii
Takového učitele dějepisu by brala každá škola. „Někdy třídy dokonce protestovaly, když zvěděly, že Jirásek u nich nebude učit,“ píše historik Milan Skřivánek (1939–2023).
„Ukázal, že vynikající literát může býti také vynikajícím učitelem, tisíce žáků vděčně na něj vzpomínají,“ chválí Jiráska jeho kolega, spisovatel Frank Wenig (1898–1974). Jirásek ale především píše.
„Myslím, že v spisování uváznu as na poli historickém,“ zjišťuje. Především zásluhou Psohlavců (1884) je už respektovanou osobností. Oblíbený pedagog se v roce 1888 rozhodne přestěhovat do Prahy.
Přísný člověk?
Do metropole přichází Jirásek s celou rodinou. Už celé desetiletí je ženatý a s manželkou Marií (1859–1927) přiváží do hlavního města i čtyři děti, k nimž postupně přibudou ještě tři další.
Svými historickými romány i divadelními hrami si rychle získává respekt v umělecké komunitě.
Už roku 1890 má Jirásek na svém kontě dostatečnou zásobu prací, aby nakladatel Jan Otto (1841–1916) mohl začít s vydáváním jeho Sebraných spisů, které postupně v průběhu dalších desetiletí zahrnou přes 90 svazků
Jako Říman
Sotva se zrodí samostatná Československá republika, pouští se Jirásek do světa politiky. Stává se poslancem a po volbách roku 1920 senátorem Národního shromáždění.
„Toť senátor, jak mnozí u nás si představovali, jak tanul nám na mysli při čtení dějin římských,“ líčí ho redaktor Národních listů Karel Jiří Vopálecký.
Z celkem 290 schůzí Jirásek chybí jen několikrát, ale v roce 1925 se už vzhledem k pokročilému věku rozhodne svůj mandát neobhajovat. Když pak 12. března 1930 opouští tento svět, národ smutní.
