Všichni se před ním třesou strachy. Asyrský král Aššurbanipal je obávaný válečník. Na druhou stranu také sám sebe považuje za velkého vzdělance.

Jak osobně připomíná, mezi novoasyrskými vladaři, jejichž říše v oblasti Mezopotámie vzkvétala od 10. do 7. století př. n. l., je jediným, který uměl číst a psát.

„Vydejte se do všech koutů mého království a sesbírejte všechnu moudrost.“ Snad s tímto rozkazem Aššurbanipal někdy v polovině 7. století př. n. l. vysílá po celé říši písaře, aby do hliněných tabulek rákosovým pisátkem zaznamenávali dostupné literární památky.

Muži se snaží o sto šest. „Ze starého prvopisu opsáno a potom ověřeno,“ začíná neznámý písař jeden z dochovaných příběhů. Aššurbanipal je shromáždí ve svém rozlehlém paláci v Ninive. Zachycují veškerou moudrost tehdejšího světa.

Na tabulkách se nacházejí poznatky z matematiky, astronomie nebo lékařství. Líčí se v nich dějiny Novoasyrské říše, slavné válečné triumfy jejích králů, zaznamenávají literární díla, mimo jiné známý Epos o Gilgamešovi.

Spásný požár

Nad Novoasyrskou říší se začíná smrákat. V roce 612 př. n. l. Ninive padne pod nájezdy Babyloňanů, Skytů a Médů. Město neochrání ani jeho impozantní 100kilometrové hradby. Ninive hoří.

Paradoxně právě požár pomůže uchovat hliněné tabulky v Aššurbanipalově knihovně pro příští generace, protože oheň je zpevní. Když na ně v 19. století naráží anglický archeolog Austen Henry Layard (1817–1894), příliš ho ovšem nevzruší.

Pase po mnohem větších památkách, zajímají ho monumentální síně paláců v Ninive a jejich nákladná reliéfová výzdoba. Hliněné tabulky, hustě poseté klínovým písmem, odesílá do Londýna jen jako jakýsi doplněk ke svým objevům.

Z Aššurbanipalovy knihovny jich nakonec vzejde na 30 000, ať už jsou v celku, nebo jde jen o fragmenty.

(Zdroj: HISTORY revue)