Udeřit na nepřítele přímo z jeho řad. O tomto taktickém majstrštyku, který je jednak hůře odhalitelný a jednak dokáže nahlodat morálku uvnitř protivníkova mužstva lépe než sebesilnější vnější atak, sní snad každý vojenský velitel.
Nejinak je tomu i u Němců. V roce 1942 spustí rozsáhlou operaci Zeppelin, jejímž účelem je využít sovětské válečné zajatce k práci pro svou stranu. Její náplní je vše od sběru informací přes sabotáže až po atentáty na vysoké nepřátelské činitele.
Pomýšlet na odpravení toho nejvyššího se neostýchá šéf německé rozvědky Walter Schellenberg (1910–1952), jenž někdy v roce 1943 pověří velitele operace Heinze Gräfeho (1908–1944), aby našel vhodného kandidáta na tuto akci.
Volba padne na jakéhosi Pjotra Šila-Tavrina (1909–1952) – bývalého trestance, úspěšného útěkáře a lstivého vojáka, jenž přeběhl k Němcům.
Pochybná minulost a schopnost poradit si v každé situaci jsou dostatečnou kvalifikací, aby to byl právě on, kdo zlikviduje Stalina.
Nouzově přistanou
Ve společnosti své ženy, radistky Livije Šilové, odletí Tavrin 5. září 1944 z rižského letiště směrem k Moskvě.
Sověti ovšem o jejich plánech vědí předem (snad díky svým nebo západním špionům) a hlavně jejich protiletadlových kanonů nezůstanou toho dne studené. Rozstřílenému letadlu se podaří nouzově přistát u Smolenska.
Ačkoli původně měli spiklenci dosednout na zem asi 50 kilometrů od hlavního města, nyní se od cíle nacházejí zhruba 400 kilometrů.
Všímavý strážník
Nic naplat, Tavrin nakopne motorku se sajdkárou a i se ženou spěchají k Moskvě. Po chvíli je ale na cestě zastaví policejní hlídka. Strážník údajně k cestovatelům pojme podezření, když si povšimne, že ačkoliv prší a je všude bahno, motocykl je skoro čistý.
Atentátníci jsou prozrazeni a putují do vězení. Sověti se ještě pokusí Němce zmást vysíláním falešných zpráv od zajaté radistky, druhé straně ale rychle dojde, že operace byla odhalena, a spojení ukončí.
(Zdroj: HISTORY revue)
