Když člověk vidí, jak se špičkoví sportovci předhánějí ve vylepšování nejrůznějších světových rekordů, napadne ho, kde asi může ležet hranice, kterou už není v lidských silách překonat.

Podle vědců tyto hranice neleží tak daleko, jak byste si možná mysleli.

Člověk není superman

Výkon celého pohybového aparátu nelze tréninkem zvyšovat donekonečna. Několik vědeckých týmů se proto snažilo spočítat, co ještě je v lidských silách.

Podle odborníků ze sportovního ústavu INSEP v Paříži už sportovci docílili celých 99 % toho, co lidská fyziologie může dosáhnout. Matematici z Holandska se pak pokusili spočítat maximální možné výkony v některých disciplínách.

Ve sprintu na 100 metrů jim vyšlo 9,29 sekundy, současný světový rekord je přitom jen o necelé tři desetiny sekundy horší.

Blíží se konec rekordmanů?

Třeba maximum v hodu oštěpem stanovili holandští matematici na hranici 106,5 metru, tady ještě prostor k zlepšování je. Nejdále bylo totiž zatím vrženo na 98,48 metrů.

Nicméně podle odborníků dosáhne polovina všech sportovních odvětví do roku 2027 svého maxima a poté je nebude možné posouvat více než o 0,05 procenta. Znamená to konec rekordních výsledků?

Na začátku 20. století lékaři tvrdili, že člověk nemůže uběhnout míli pod čtyři minuty, protože by mu praskly plíce. Britský běžec Roger Bannister to však dokázal v roce 1954. Je tedy možné, že se vědci mýlí i tentokrát.

Jak pomoci přírodě

Určitá cesta ke stálému zlepšování samozřejmě je, i když se úplně neslučuje se sportovním fair-play. Jednou z nich jsou nejrůznější chemické či hormonální preparáty, které dokážou tělo abnormálně vybudit. Tou další je manipulace se samotnými lidskými geny.

Právě ty totiž rozhodují o rychlosti, případně momentální výkonnosti, nebo naopak o vytrvalosti. Je tak možné, že v budoucnosti se budou sportovních klání účastnit speciálně vyšlechtění jedinci, kteří v sobě ponesou ideální vlastnosti pro danou disciplínu. Otázka je, jestli by stále někoho bavilo se na to dívat.