Někdo si z jeskyně odnese malý kámen. Jen jako suvenýr, nic víc. Brzy se ale začnou doma ozývat kroky, šepot a rány, které nemají původ. Jako by si návštěvník z Bell Witch Cave se sebou přinesl i pozornost něčeho, co v podzemí čeká už staletí.

Proč se právě tato jeskyně v Tennessee stala jedním z nejděsivějších míst amerického folkloru?

Do Bell Witch Cave u městečka Adams dnes lidé vstupují s vědomím, že nejdou jen do obyčejné jeskyně. Podle vyprávění se v jeskyni objevuje náhlý chlad, a dokonce někdo pocítí i doteky od „nikoho“.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že pokud si odsud odnesli kámen, začaly je doma pronásledovat nevysvětlitelné zvuky nebo série podivných nehod.

Jeskyně je totiž spojována s legendou o Bell Witch, neviditelné bytosti, která měla na počátku 19. století trýznit rodinu Bellových, napadat jejich děti, mluvit lidským hlasem, a nakonec se přihlásit ke smrti otce rodiny.

Přenesla se tato síla z farmy Bellových až do nedalekého podzemí, nebo jeskyně jen dodala starému příběhu nové, ještě temnější místo?

Neviditelná bytost, která se naučila mluvit

Všechno má začít na farmě amerického farmáře Johna Bella (1750–1820) v Robertson County. Rodina se do Tennessee přistěhuje ze Severní Karolíny a nějaký čas žije obyčejným životem v americkém pohraničí.

Pak se však v domě začnou objevovat zvuky, které nikdo nedokáže vysvětlit. Škrábání na zdech, rány do dřeva, podivné kroky, zvířecí přízraky a otřesy.

Jenže projevy sílí a rodina začíná chápat, že za nimi možná nestojí nic, co by šlo odehnat puškou nebo modlitbou. Podle vyprávění se neviditelná bytost postupně naučí mluvit. Napodobuje hlasy sousedů, zpívá náboženské písně, cituje z Bible a odpovídá na otázky.

Začne se jí říkat Kate, podle sousedky Kate Battsové, s níž měl mít Bell spory. Entita se však nechová jako tichý duch z kouta místnosti. Je výřečná, náladová, urážlivá a krutá.

Největší nenávist má údajně obracet proti Johnovi a jeho dceři Betsy, kterou má bít, štípat, tahat za vlasy a strhávat jí pokrývky z postele. A lidé z celého okolí se začali ptát: Proč se duch zaměřil právě na mladou dívku a jejího otce?

Otrávil otce od rodiny zákeřný duch?

Příběh Bell Witch bývá označován za jeden z nejklasičtějších případů poltergeista právě proto, že nešlo jen o zvuky nebo zjevení, ale i o fyzické útoky.

Americký pamětník Richard Williams Bell (1811–1857), syn Johna Bella, v rodinném záznamu Our Family Trouble popisuje rány, které měla neviditelná síla zasazovat členům domácnosti:

„Byly slyšet zřetelně, jako úder otevřené dlaně těžké ruky.“ Nejtemnější část příběhu ovšem přichází v roce 1820. John Bell už delší dobu trpí zvláštními zdravotními potížemi.

Podle legendy má potíže s řečí, bolesti, slabost a stavy, které si okolí nedokáže uspokojivě vysvětlit. V době, kdy umírá, se má v jeho blízkosti objevit lahvička s neznámou tekutinou. Entita se údajně přihlásí k tomu, že mu látku podala.

Právě tím se Bell Witch dostává na hranici, kterou většina strašidelných historek nepřekročí. Už nejde jen o zvuky a facky z prázdna, ale o bytost spojovanou se smrtí skutečného člověka.

Je ale opravdu možné, že příběh ducha ani po této hrůzné události neskončil a jen se potichu přesunul na jiné místo?

Chlapec, který uvízl v jeskyni

Bell Witch Cave leží na někdejším pozemku spojeném s rodinou Bellových a do příběhu vstupuje jako místo, kam se měla Kate po odchodu z domu stáhnout. Úzké chodby, vlhko, tma, nízké stropy a ozvěny vytvářejí prostor, kde lidské smysly rychle ztrácejí jistotu.

Jenže návštěvníci podzemí tvrdí, že zde nejde jen o obyčejnou akustiku. Někteří popisují náhlé mrazení, tlak na těle, šepot beze zdroje nebo pocit, že je někdo sleduje z míst, kam nedosvítí baterka.

Jedna z nejslavnějších jeskynních historek vypráví o chlapci, který měl uvíznout v úzkém otvoru. Když mu ostatní nedokázali pomoci, ozval se prý neviditelný hlas a slíbil, že ho vytáhne.

Chlapec měl ucítit, jak ho cosi uchopilo za nohy a dostalo zpět ven. Zneklidňující na této legendě je její zvláštní dvojznačnost. Duch tu nevystupuje jen jako trýznitel, ale také jako síla, která může zasáhnout proti nebezpečí.

Jako by jeskyně nebyla jen úkrytem zlého ducha, ale místem s vlastními pravidly, která člověk nesmí porušit. Bylo varování určeno pouze jednomu chlapci, nebo všem, kdo do podzemí vstupují bez respektu?

Tajemné fotografie i chraplavé dýchání

Bell Witch Cave dnes není jen doplňkem staré duchařské legendy. Návštěvníci do ní vstupují s průvodcem, procházejí chodbami, které patřily k pozemkům Johna Bella, a podle místních vyprávění se k místu váže i příběh o starém indiánském pohřebišti.

Právě tento detail dodává jeskyni další, mnohem temnější vrstvu. Současná majitelka jeskyně Chris Kirbyová měla při jedné prohlídce u vstupu slyšet zvláštní zvuk, který popsala slovy:

„Znělo to jako skutečně chraplavé dýchání, jako by se někdo nemohl nadechnout.“ S jeskyní se pojí také příběhy o zvláštních fotografiích.

Při nočních prohlídkách mají návštěvníci možnost vidět snímky pořízené v posledních desetiletích, na nichž se objevují nečekané tvary nebo mlžné skvrny. Podobné snímky bývají pro skeptiky výsledkem prachu, vlhkosti, špatného světla nebo práce fotoaparátu.

Jsou mlžné skvrny na fotografiích jen technickou chybou, nebo stopou toho, co podle návštěvníků v jeskyni zůstává dodnes?

Rok, kdy se měla Kate vrátit

Další zajímavá stopa vede do roku 1937, kdy se v Tennessee znovu rozhořela vlna zájmu o Bell Witch.

Tehdejší noviny připomínaly staré proroctví, podle něhož se měl duch Kate po letech znovu vrátit, a v Adams se začaly šířit zprávy o nových zvláštních událostech.

Mluvilo se o podivných zvucích z jeskyně, o pytli kukuřice, který se měl záhadně vyprázdnit, rozbitých postelích i rozházeném peří. Někteří lidé se báli vyslovit jméno ducha nahlas, jiní se naopak vydávali do okolí farmy ze zvědavosti.

Jeden kouzelník z Hopkinsville měl plánovat noc v jeskyni a pokusit se ducha zachytit na film. Skupina mladých lidí zase údajně spatřila poblíž jeskyně postavu, kterou považovala za zjevení.

Na místě, kde všichni čekají ducha, se může i nehybný stín na okamžik proměnit v bytost. Byla to jen vlna sugesce vyvolaná novinami, nebo se starý příběh na chvíli znovu probudil?

Prokleté kameny mají zůstat na svém místě

S Bell Witch Cave se dodnes pojí varování, které průvodci i návštěvníci berou překvapivě vážně.

Z jeskyně se nemá odnášet kámen. Kdo si ho vezme jako suvenýr, má si domů odvézt také neklid, klepání, šepot, noční kroky, nebo pocit, že s ním z jeskyně odešlo něco neviditelného. Podobné historky často končí stejně.

Kámen musí být vrácen, jinak se zvláštní dění nezastaví. Americký autor a badatel Pat Fitzhugh připomíná, že případ Bell Witch se nedá jednoduše smést ze stolu jako obyčejná historka:

„Když se podíváte na to, jak dlouho ten příběh přetrval a kolik lidí k němu předložilo své teorie – lékaři, právníci i kazatelé tehdy podepisovali svědectví, že tyto věci viděli, dělá to z něj něco víc než jen běžnou lidovou pověst.“ Právě proto působí Bell Witch Cave tak znepokojivě.

Není to jen temný otvor ve skále, ale místo, do něhož se podle vyprávění stáhl duch legenda, kterého se nepodařilo umlčet už více než dvě století.

Může být vrácený kámen jen symbolickým koncem strachu, nebo důkazem, že si jeskyně opravdu hlídá vše, co z ní lidé odnesou?

Mammoth Cave: Sanatorium duchů pod zemí

Jen několik hodin od Bell Witch Cave se nachází Mammoth Cave v Kentucky, nejdelší známý jeskynní systém světa. V 19. století zde lékař John Croghan (1790–1849) zřídil podzemní sanatorium pro pacienty s tuberkulózou.

Věřil, že stálé klima jeskyně jim pomůže, jenže vlhké a temné prostředí nemocné spíše ničilo. Dvě původní kamenné chýše v podzemí dodnes připomínají zoufalý pokus léčit lidi daleko od denního světla.

Kolem místa se časem začaly šířit příběhy o stínech, hlasech a tísnivém pocitu, že v chodbách nezůstaly jen prázdné zdi. Je Mammoth Cave jen přírodní div, nebo podzemí, které si uchovalo ozvěny těch, kdo zde čekali marně na uzdravení?