Lokálnost a bio jsou témata, která se čím dál častěji stávají součástí slovníku restaurací křížem krážem republikou. Co je vlastně bio a jaká vzdálenost je ta správná v pojmu lokálnost?

Názorů je mnoho a Lukáš Nevyjel majitel a šéfkuchař restaurace Nota Bene razí svou cestu, která je bez příměsi slibů a pohádek.

Zprvu by se zdálo, že se jedná o řadovou restauraci na pražské křižovatce I.P. Pavlova, ale opak je pravdou. Restaurace Nota Bene v čele s Lukášem Nevyjelem a druhým kuchařem Honzou Letovským mají jasno. Podávají svým hostům farmářské bio suroviny bez příkras.

Osobně znají své dodavatele. Stali se z nich parťáci v osobním i obchodním životě. Lze třeba jmenovat farmu Kunclův Mlýn, kde jsou Lukáš s Honzou pravidelnými klienty, kteří si sami na farmě bourají jalovice.

Z bezmasých dodavatelů lze jmenovat sýrové mágy z farmy Heřmanice. Malá rodinná farma v podhůří Kralického Sněžníku, která chová zvířata v souladu s přírodou. „Když ochutnáte tamní sýry, sednete si doslova na zadek.

Asiago, Zlato nebo Ementaler jsou fantastické,“ říká Lukáš Nevyjel. Nejde jen o bio označení, jde o autentický příběh a kvalitu, kterou si Lukáš s Honzou sami ozkusí na vlastní kůži a pravidelně udržují dodavatelský vztah. Není to o anonymním obchodu.

Co se týká lokálnosti přistupuje k ní Lukáš velice objektivně. Z Prahy jezdí do Středočeského kraje, na sever Čech nebo na Vysočinu. Jde o to, že lokálnost bere v dojezdové vzdálenosti, vždy s ohledem hlavně na kvalitu.

Je jasné, že žádný restauratér či farmář nebude jezdit každý den stovky kilometrů. Ale pokud je nastaven funkční dodavatelský kalendář nemusí být hranice lokálnosti stanoveny přesně na 50km, 100km či 200km. Rozhodně to, ale není možné při vyšších číslech.

To už není ekonomicky únosné. V restauraci Nota Bene jsou hodnoty bio a lokálnost jasně dané. Vždy se tam host nají kvalitně, s pokorou a bez pozlátek.