Záplava bojovníků v křižáckých pláštích se znenadání vrhá na překvapené muslimské vojsko. Útok je tak drtivý, že i sám sultán bere nohy na ramena a jen díky rychlému velbloudovi si zachraňuje holý život.

Uplynuly tři roky od chvíle, kdy se kurdský vojenský velitel Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb (asi 1137–1193), známý jako Saladin neboli Zbožný, prohlásil v roce 1174 v Egyptě sultánem.

Na sklonku roku 1177 se rozhodne definitivně zničit Jeruzalémské království – křižácký stát, založený ve Svaté zemi po první křížové výpravě téměř před stoletím. Zdá se, že Saladinův pochod nikdo nezastaví.

Zatímco část vojska nechá obléhat důležité město Aškelon, kde právě přebývá i jeruzalémský král Balduin IV. (1161–1185), táhne s jádrem armády dál na Jeruzalém. Balduinovi je sice teprve 16 let a trpí leprou, ale už je dokonalým vojevůdcem.

Dokáže prolomit obklíčení města a se svou armádou a bojovníky z řad rytířských řádů se žene za muslimskými hordami.

Skvěle vybrané místo

Pronásledovatelé udeří 25. listopadu 1177 nedaleko hradu Montgisard, když k Jeruzalému zbývá posledních 50 kilometrů…Balduinův stratég, francouzský rytíř Renaud de Châtillon (asi 1114–1187) vybere dokonalé místo k přepadení, úval se strmými srázy kolem.

Útok pěti stovek královských rytířů a templářů nebo johanitů je tak prudký a nečekaný, že muslimové dlouho nedokážou klást odpor. Sám Saladin jen taktak unikne zajetí, když je pobita celá jeho osobní garda. Krutý boj hoří až do západu slunce.

Balduin, který se osobně účastní střetu, pak Saladina marně pronásleduje. Jeruzalémské království slaví, ale drtivé vítězství není předzvěstí jeho šťastných zítřků. Za deset let se Saladin vrátí, a tentokrát už Jeruzalém odolat nedokáže.