Jako krvežíznivý upír neustále poletuje ve vzduchu. Není vidět ani slyšet, když ale dostane chuť, respektive zaslechne zoufalé volání podvyživeného státního rozpočtu, slétne níž, vycení špičaté tesáky a do ucha nám zašeptá: „Občane, plať!“

Placení daní není zrovna činnost, u které bychom vrněli blahem. Zvlášť, když je člověk nucen občas odvádět za věci, vzbuzují údiv či hurónský smích. Někdy oboje dohromady.

Jenže zákon je zákon. Vydejte se s EPOCHOU na procházku historií daní a žasněte nad těmi nejbizarnějšími.

Římanům peníze nepáchnou

Římský císař Vespasián (9–79) v horečnaté snaze zvýšit příjmy válkou zdecimované státní poklady zavede kolem roku 70 n. l. daň na distribuci moči z veřejných pisoárů.

Nelibě páchnoucí tekutina je tehdy prodávána jako přísada, používaná v řadě chemických procesů – při činění kůží, výrobě vlny nebo (vzhledem k obsahu množství amoniaku) čištění a bělení tóg. Ve starověkém Římě se rovněž platí daň za svobodu. Týká se otroků, které jejich pán propustí ze svých služeb.

Mazaní Angličané  

Vysoce kreativní jsou, co se daní týče, i v rodné zemi Williama Shakespeara (1564–1616). Už v 16. století tu zdaní hrací karty, což ve výsledku vede k jejich rozsáhlému padělání.

Podobný efekt má i daň z krbů, zavedená v roce 1660. Aby se jí lidé vyhnuli, zakryjí krb cihlami a raději mrznou. Zazdívat se od roku 1696 začnou i okna. I na ta je tu totiž uvalena daň. Čím jich má člověk víc, tím hlouběji do peněženky musí sáhnout.

V roce 1851 je tento poplatek naštěstí zrušen. Stejně jako o pár desítek let dřív daň z klobouků, zavedená v Anglii v roce 1784. Aby se jí kloboučníci vyhnuli, přestanou svým výtvorům říkat „klobouky“, což následně vede k dani z jakékoliv pokrývky hlavy.

Rusové chtějí být světoví

V roce 1698 uvalí ruský car Petr I. Veliký (1672–1725) daň na vousy. Doufá, že tím muže donutí přijmout čistě oholený vzhled, jaký viděl při svých cestách v západní Evropě.

Zároveň zmocní policii k násilnému a veřejnému oholení těch, kteří odmítnou zaplatit. Výše částky závisí na postavení dotyčného. Bohatým obchodníkům je například účtováno 100 rublů ročně, zatímco obyčejným měšťanům „jen“ 60.

Američané zdaní, co se dá

V roce 2005 začne v Tennessee platit daň z drog. Jejich dealeři jsou povinni anonymně platit státnímu finančnímu úřadu určitou částku za každý gram prodané látky. O čtyři roky později je ovšem daň zrušena jako protiústavní.

Ve stejném státě platí daň ze všech soudních sporů, mající odradit některé zvlášť aktivní občany v podávání zbytečných žalob. V Arkansasu si k ceně tetování či piercingu musí dotyčný připočíst přirážku ve výši 6 %.

A v Maine zase platí zvláštní daň každý, kdo tu pěstuje, sbírá či prodává borůvky.