Helma, která snímá tep, a do žil pumpuje koňskou sílu, robotická pomoc, jakmile tělo začne vypovídat službu. Pobíhání po bojištích nahradí mačkání tlačítek a kybernetické útoky. Válka jakou nám servírují učebnice dějepisu, je už dávno minulostí. Budoucnosti velí technika!
„Žádná válka netrvá tak krátce, jak si politici představují,“ prohlásí Winston Churchill (1874–1965), zatímco třímá v ruce sklenku whiskey a napůl vykouřený doutník.
Ego, touha po moci a vyplavený adrenalin ale i tak nutí muže vstupovat do války, plenit, drancovat a ovládat. Zatímco dnes si vojáci vystačí jen s „obyčejnými“ zbraněmi, bojiště budoucnosti by mohlo být mnohem sofistikovanější, řízené z křesla.
Co nás vlastně čeká? EPOCHA zná odpovědi!
BOJOVÝ ARZENÁL
„Pokud budeme dál vyvíjet techniku bez moudrého nebo obezřetného přístupu, mohl by se náš sluha stát naším popravčím.
Svět, ve kterém žijeme, je světem jaderných gigantů, ale etických nemluvňat,“ prohlásí americký vojevůdce Omar Bradley (1893–1981).
I když technika ušla od prvního dýmu páry a prvního záblesku světla neuvěřitelnou cestu, může nám pořádně „zatopit“.
Rychlejší než myšlenka
Podle předpovědí budoucnost závisí zejména na dráze doletu raket nebo torpéd s dlouhým dostřelem, u kterých postačí jen stisknout tlačítko, a počkat na výsledek.
K inovacím tohoto typu přispěje mimo jiné velitel ponorkové flotily USA, když jednoho dne zavelí, že by plavidlo nepřítele mohlo být zlikvidováno až do vzdálenosti 300 km. Na první pohled nevinný požadavek.
Torpédo by však nemělo být vysláno na dotyčný cíl, ale lstivým kalkulem na místo, kde se bude nacházet.
Útok odnikud?
A samotný boj? Hlavně rychlý a efektivní. O to se zaslouží hypersonické, automatické dopravní prostředky společně s lasery nebo vysokofrekvenčními zbraněmi.
Ke státům s jedním z největších zbrojních arzenálů patří Rusko, Čína nebo USA, které sází v bojích především na jaderné zbraně, mezikontinentální balistické střely, špionážní družice nebo přesně naváděné munice.
Útoky mohou ale přicházet i z nekonečného univerza čísel, do něhož se budou nořit zkušení hackeři.
VOJÁK SILNÝ A ODOLNÝ
Změní se také vojáci. Jestli kdysi vypadali jako malé figurky oděné jen do uniformy, helmy a v rukou třímali zbraň, v roce 2050 může být vše jinak. Do akcí by totiž konečně mohli být nasazováni roboti, kteří lidskou sílu doplní.
Veškeré technické novinky se nejprve začnou využívat externě, například k řádné ochraně bojovníka, teprve poté se přistoupí k jejich skrytému potenciálu.
Tak jak, vojáku?
Už dnes se někteří vojenští piloti dopují ve velkém schválenými stimulanty, jejichž cílem je zvýšení pozornosti během dlouhotrvajících letů. V budoucnosti pak půjde o zcela rutinní postup.
K vyššímu výkonu mají přispívat také tělesné modifikace vojáků, ať už v podobě mechanických vnějších koster nebo zázračných pilulí zlepšujících poznávací schopnosti a paměť.
Stále častěji se mezi vědátorskými a politickými špičkami skloňuje také možnost chirurgických zákroků, při nichž budou vojákům implantovány mikroelektronické pomůcky.
Ty by umožňovaly napojení na jakousi „globální síť, díky které bude možné monitorovat duševní, tělesný stav nebo vyhodnocovat situaci.
Nepřítel na dohled
Experimentuje se také s rapidním obnovením tkání, rychlejším hojením, odolností vůči bolesti, intenzivnější kognitivní aktivitou nebo způsobem jak vydržet i několik dní bez odpočinku. A to zejména v mrazem zoceleném Rusku.
„Protivník se otevřeně řečeno zabývá posunutím činnosti bojovníka na vyšší stupeň a my z toho máme vysloveně hrůzu, takže budeme muset činit opravdu velké rozhodnutí, zda máme vše nechat ve stávající podobě,“ nechá se slyšet náměstek ministra obrany USA Robert Work (*1953).
Zatímco dříve si voják do boje bere kromě vybavení jen odvahu, v budoucnosti by mohl mít po kapsách nastrkané počítače, vysílačky, na sobě neprůstřelnou vestu nebo nejnovější přístroje pro jakékoli vidění.
Samozřejmostí bude i nepřetržitý monitoring. Ten bude kromě polohy zahrnovat také informace o chování, nervové soustavě, ale i vnitřních orgánech.
(Zdroj: Shutterstock.com)
