Mnozí ji znají a nedají na ni dopustit, jiní ji sice v obchodě viděli, ale ještě ji nekoupili.
Vztah k této zelenině by se dal možná charakterizovat jako rozporuplný. Jedni ji milují, druzí tvrdí, že je hořká, a pak je spoustu těch, kteří by ji třeba i koupili, ale prostě nevědí, co s ní, jak ji upravit. To poslední se dá napravit.
Něco o ní
Čekanka není jako salát, který se vyseje a sklízí se hlávky. Jde o dvouletou rostlinu, která v prvním roce vytváří listovou růžici a ve druhém se teprve z kořenů pěstují nám známé puky.
Tedy nejen puky, protože je více druhů, ale na našem trhu ji nejčastěji najdeme ve formě světle zelených a červených puků nebo červených hlávek.

Čekanka je Belgičanka
Proč?…Dvouletá rostlina samozřejmě existovala i v jiných státech, ale teprve ve 30. letech 18. století ji objevil jistý Belgičan, když na kořeny rostliny, které nechal sušit ve sklepě, aby z nich připravil cikorku (ano právě tato známá náhražka kávy se z kořenů dělala), zapomněl.
Jenže ve sklepě byla tma a vlhko, a tak z kořenů vyrašily puky. Listy měly šťavnaté, příjemně nahořklé. Trvalo ještě nějakou dobu, než se čekanka začala objevovat na trhu a ještě déle, než slavila úspěch v Paříži.
Od té doby ale vítězně táhne světem a objevuje se na těch nejvybranějších tabulích. Zejména ovšem v Belgii, Itálii a Francii.

Něco o pěstování puků
Jak se čekanka pěstuje, potřebujeme vědět už proto, abychom s ní uměli zacházet. Předpěstované kořeny se zahrnou zeminou a z nich tak ve tmě rostou 5 až 8 týdnů listy. Listy jsou bílé (nebo bíločervené) a co je důležité, v této době nejsou příliš hořké.
Z toho vyplývá, že když čekanku kupujete, měla by být co nejčerstvější a zabalená v černém papíru.

Hlávková je z Itálie
Čekanka, která vás okouzlí krásnou červenou hlávkou, se pěstuje především v Itálii a má křehké a šťavnaté listy. Asi nejznámější druh se nazývá radicchio, podle oblasti, odkud pochází, a najdete ho i na našem trhu.
