Zelený plod, podobný baňaté okurce, se dnes dá najít na většině českých zahrádkách. V bývalém Československu se přitom masově rozšíří teprve v 80. letech minulého století a podobně je to i ve zbytku světa.
Lze ji nalézt v různých tvarech a velikostech, od klasických válcových až po kulaté, a dokonce i vroubkované odrůdy. Jde o hit posledních desetiletí, ale její předky znaly už dávné civilizace ve Střední Americe.
Poklad z Mezoameriky
Cuketa patří do čeledi tykvovitých a má svůj původ v Mezoamerice. Tamní starověké civilizace zobrazují její divoké předky na svých malbách a rytinách. Do Evropy přicestují na palubách lodí během výprav Kryštofa Kolumba (?1451–1506).
V 16. století se dostanou i do Itálie a tato země se stane klíčovou pro vývoj cukety do moderní podoby. Právě tady totiž vyšlechtí dovezenou tykev do mnoha různých tvarů a barev, což vede k široké škále odrůd.
Získá zde i své pojmenování, které je zdrobnělinou od italského výrazu pro tykev (zucca), a první zmínky o cuketách, jak je známe dnes, pocházejí z poloviny 19. století.
Tyto plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, zejména vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B, draslík, mangan a hořčík. Cukety také obsahují antioxidanty, jako je lutein a zeaxanthin, které podporují zdraví očí.
Nízkokalorický hit
A co víc: 100 gramů syrové cukety má jen cca 17 kalorií! Nejen díky tomu, ale i pro vysoký obsah vody jsou skvělým pomocníkem při hubnutí. Pomáhají udržovat pocit sytosti a zároveň dodávají tělu důležité živiny.
Vysoký obsah vlákniny podporuje zdravé trávení a může pomoci snížit hladinu cholesterolu. Antioxidanty v cuketách mohou také přispívat k ochraně těla před škodlivými volnými radikály a tak pomáhat k celkovému zdraví.
Cukety jsou zdravým doplňkem každého jídelníčku a mohou být upraveny na mnoho různých způsobů, od salátů po pečená jídla.
Zajímavé přitom je, že i když je bez přemýšlení většinou hned zařadíme mezi zeleninu, z botanického hlediska patří mezi ovoce, stejně jako okurka nebo dýně ze stejné čeledi. Proč? Vyvíjejí se z květů a obsahují semena.
Hořké cukety nebrat!
Tato skupina má ještě jedno hořké tajemství a to platí doslova. Přestože jsou tykvovité plody obecně zdraví prospěšné, produkují i kukurbitaciny, tedy rostlinné toxiny, vyvolávající hořkou chuť.
To slouží rostlinám k obraně před býložravci. Ale nejde jen o výraznou hořkost, kukurbitaciny způsobují také průjmy a další zdravotní obtíže.
I když se díky šlechtění podařilo snížit v plodech jejich hladiny, občas může dojít nešťastnou souhrou okolností, jako je odrůda, sucho, horko nebo škůdci, ke zvýšení množství toxinů.
Pokud si na takových plodech pochutnáte, může dojít k otravě, která v extrémních případech končí i smrtí. Je proto důležité nejíst cukety (a ani jiné příbuzné plody, jako je třeba okurka nebo tykev), které mají hořkou nebo i jen nahořklou chuť.
