Vznikl pravděpodobně v hloubce kolem 500 km, k povrchu se dostal před 1,18 miliardy let a člověk ho poprvé spatří 26. ledna 1905. Má namodralý odstín a k tomu malou vzduchovou kapsu, která při správném natočení „hází“ duhová prasátka.

Toho dne, 6 metrů pod zemí, zahlédne při běžné inspekci v šachtě jihoafrického dolu Premier No.2, správce Frederick Wells v záři lucerny něco lesklého. Když se to pokusí nožem vydloubnout, ani se to nehne.

Nevypadá to jako střep, a tak se to snaží dostat ven tak dlouho, až mu spadne čelist. V ruce má diamant větší než pěst. Má rozměry 50 x 50 x 100 mm, hmotnost přibližně 3106 karátů (621,35 gramu) a je největším bezbarvým diamantem, který kdy člověk spatřil.

Ostře sledovaný trezor

Jméno dostává po majiteli dolu, Siru Thomasu Cullinanovi (1862–1936), a do dubna je vystaven ve Standard Bank v Johannesburgu, kde si ho prohlédne odhadem 9000 návštěvníků. Poté se vydá na cestu do Londýna, kde má být nabídnut k prodeji.

Je to velká událost, a tak je diamant slavnostně, ovšem za přísných bezpečnostních opatření, dopraven do přístavu. Na palubě zaoceánského parníku je uzamčen do trezoru v kapitánově kajutě, který po celou dobu plavby střeží několik ozbrojených detektivů.

Ve skutečnosti je to jen divadýlko, protože v trezoru je jen atrapa, která má odlákat pozornost od skutečného diamantu. Ten je zabalen do obyčejné krabice, označen cenovkou 3 šilinky a poslán do Anglie běžnou mezinárodní poštou.

Dar pro krále

Do Londýna dorazí včas a bez problémů. I když je o něj veliký zájem, prohlédnout si ho chce i královská rodina, dva roky se nedaří najít nikoho, kdo by ho koupil.

Nakonec ho 17. října 1907 získá za 150 000 liber (dnes cca 560 milionů korun) správa Transvaalské provincie, jejíž premiér Louis Botha (1862–1919), bývalý bojovník proti Británii, se ho v symbolickém gestu dobré vůle rozhodne jako „důkaz loajality a připoutanosti lidu transvaalského k trůnu a osobě Jeho Veličenstva“ darovat britskému králi Eduardovi VII. (1841–1910). Učiní tak u příležitosti jeho 66. narozenin 9. listopadu 1907.

Kabát místo trezoru

Král si u klenotnické firmy Joseph Asscher & Co objedná jeho rozdělení na menší kusy a vybroušení. I tentokrát se diamant dostává do cíle podobně neobvyklým způsobem.

Obchodník Abraham Asscher (1880–1950) si ho 23. ledna 1908 strčí do kapsy kabátu a odveze si ho do Amsterodamu vlakem a trajektem, zatímco loď Královského námořnictva veze s velkými fanfárami a mohutnou ostrahou prázdnou krabici.

Dokonce ani kapitán lodi tentokrát netuší, že jeho vzácný náklad je jen návnada k odlákání pozornosti.

Osm měsíců práce

Rozříznout takový diamant je s tehdejší technikou náročná a riskantní operace. Po týdnech zkoumání a plánování řezu se toho 10. února 1908 ujme Abrahamův bratr, Joseph Asscher (1871–1937). Během řezání se v hloubce řezu 13 mm zlomí nůž.

Kámen zůstane naštěstí neporušený, takže Asscher může o pár dnů později pokračovat a tentokrát práci úspěšně dokončit. Postupně ho rozdělí na devět velkých kusů a 96 menších. Třem lidem, kteří na tom pracují, to zabere osm měsíců.