Už je to tady. Vyvolávají jména vězňů do transportu do lágru. Když zazní jméno Geneviève de Gaulleová, začnou ostatní internovaní tleskat. Aspoň malé pohlazení na duši pro mladou ženu před cestou do Ravensbrücku.

Ví, že ten aplaus nepatří jen jí, ale hlavně jejímu milovanému strýci. Jistě by na ni byl hrdý, nejen za činnost v odboji, ale také proto, že se ke svému jménu i přes falešné papíry, které měla při zatčení, hrdě přihlásila.

Jméno de Gaulle se v okupované Francii stalo pojmem. Geneviève (1920–2002) se o to svým dílem zasloužila.

Zrada v knihovně

„Byla jsem jako opařená,“ vzpomínala Geneviève na červen 1940. Francie kapitulovala. Právě to slyšela v rádiu. Okamžitě věděla, že ona se s tím nesmíří, že bude proti okupantům bojovat. V bretaňském městě Rennes, kde studuje historii, vstupuje do odboje.

Napřed podniká emotivní akce, strhává vlajku s hákovým křížem, pak rozmnožuje a roznáší letáky.

Píše do ilegálních novin články, v nichž se snaží představit svého strýce a to, co dělá, vysvětlit, že to není žádný generál od mikrofonu, jak ho posměšně tituluje vláda ve Vichy.

To už je ale v Paříži, kam odešla v roce 1941 studovat na Sorbonnu. Zde ji také spolu s jejími kolegy z odboje 20. července 1943 zatýkají na jednom z jejich kontaktních míst, v knihovně.

Cenné zboží

Nedělá si žádné iluze, čeká ji lágr. Dopraví ji tam v únoru 1944. Od října ji pak drží ve speciálním bunkru v Ravensbrücku na příkaz Heinricha Himmlera (1900–1945), protože může být cenným zbožím k vyjednávání.

Z tábora se dostane při osvobození Rudou armádou. Dopraví ji do Švýcarska, kde je její otec generálním konzulem. Zděsí se, když uvidí svou dceru jako 44kilovou, skoro slepou trosku.

Jen co se dá Geneviève dohromady, provdá se za vydavatele a odbojáře Bernarda Anthonioze (1921–1994). Mini de Gaulle, jak jí někdy přezdívají, se nespokojí s teplým místečkem na ministerstvu.

Když jí více než deset let po válce ukáže jeden angažovaný kněz rodiny bezdomovců a ona v jejich očích vidí stejné zoufalství jako kdysi u lidí lágru, zapojí se do humanitární pomoci osobám postiženým chudobou.

(Zdroj: HISTORY revue)