Na mořském dně u pobřeží Lanzarote, nejsevernějšího z Kanárských ostrovů, se rozprostírá zvláštní svět. Desítky lidských figur nespočtu tváří a postojů tu mlčky čekají na své obdivovatele – zvědavé turisty v neoprenech ze všech koutů světa.

Koncem února 2016 se pro veřejnost otevřelo první podmořské muzeum v Evropě. Svými sochařskými výtvory ho zaplnil britský umělec Jason deCaires Taylor (*1974).

Ten na úchvatném díle pracoval nejprve dva roky na souši, než dostal povolení umístit sochy pod hladinu Atlantského oceánu.

Obraz doby

Do hloubky 12 až 15 metrů je spuštěno prvních 60 soch, do ledna příštího roku jich tu má být zakotveno celkem 300. Všechny jsou z porézního a ekologicky šetrného betonu, určeného k trvalému pobytu na mořském dně.

Jednotlivé sochy zachycují momenty z každodenního lidského života, odrážející obraz současné doby.

Od anonymního páru pořizujícího si selfie přes sousoší Vor z Lampedusy, odkazující na současnou uprchlickou krizi, až po hlavní instalaci s názvem Rubikon, představující 35 postav, které dle autorových slov „kráčejí k bráně, k bodu, odkud není návratu, nebo procházejí portálem do jiného světa“.

Tyto i další betonové exempláře mohou návštěvníci spatřit prostřednictvím lodě s proskleným dnem. Pokud je však takový pohled neuspokojí, je možné navléknout neopren a vydat se do muzea na osobní návštěvu. Úchvatná expozice však není jen lákadlem pro turisty.

Má pomáhat i v regeneraci světa pod hladinou. Taylorovy projekty jsou ostatně odjakživa zaměřeny na úzké spojení umění s přírodou.