Jméno Ray Mears možná mnohým nic neřekne, ale mělo by. Neprávem opomíjený dobrodruh a specialista na bushcraft a přežití v přírodě se totiž dlouhodobě věnuje projektům souvisejícím s přírodou a životem v souladu s ní.

Britský expert narozený trochu paradoxně na předměstí Londýna je ve svém oboru skutečný mistr.

Měl se od koho učit – základy mu vštípil jistý pan Kingsley, který za druhé světové války bojoval v Barmě, a zbytek nasál z množství knih, které v průběhu dětství a dospívání přečetl.

Nabyté znalosti využil například ve svých nejznámějších dokumentárních seriálech Přežití v extrémních podmínkách či Kurz přežití s Rayem Mearsem.

Tentokrát se Mears vydává do divočiny jedné z největších zemí na světě, Číny, která má navzdory svému obrovskému počtu obyvatel a relativně vysokému znečištění ještě stále co nabídnout i milovníkům přírody.

V sedmi dílech svého nejnovějšího dokumentárního seriálu s názvem Divoká Čína s Rayem Mearsem se vydává do sedmi různých regionů země, které divákům postupně představí z pohledu těch nejpodivnějších a nejzajímavějších stvoření, jež zde žijí.

V jednom z dílů se tak například dozvíme o jednom z největších čínských členovců, který žije v džunglích jihozápadního Yunnanu.

Jde o nefilu kyjonohou (Trichonephila clavipes), která dokáže vytvářet pavučiny metr a půl i dva metry v průměru, jež mohou přetrvat i celá léta.

Pavučiny obsahují neurotoxiny, které by člověka na životě ohrozit neměly, ale jinak dokážou paralyzovat i menší ptáky.

Divoká Čína je přirozeně stále nejvíce proslulá pandami, roztomilými medvídky, kterých ale ve volné přírodě žije aktuálně méně než dva tisíce kusů.

Mears kvůli pandám navštěvuje útulek pro tato endemická zvířata v Sečuánu, což je jedno z míst, kde pandy žijí jinak než v zajetí.

Zajímavostí je, že panda začala být jako druh chráněná už v roce 1939 a Číňané berou její ochranu tak vážně, že za její ilegální lov ještě v roce 1997 trestali pytláky smrtí.

Na své cestě Čínou se Mears zastaví také na území Tibetské plošiny, kde sleduje osamělého lovce, sněžného levharta (jinak též irbis). Ten v zimním období žije ve výšce cca 2 tisíce metrů nad mořem a na léto se přesouvá až na úroveň sedmitisícovek.

Možná jste o něm nevěděli, že dokáže skákat až 15 metrů daleko a že jeho srst je tak hustá, že obsahuje okolo 4 tisíc chlupů na centimetr čtvereční. I díky tomu dokáže přežít i v extrémní zimě. Hustou srst má i na tlapkách, které fungují jako sněžnice.

V 60. letech žilo v divočině jen přibližně tisíc exemplářů, a navzdory tomu, že se situace dodnes výrazně zlepšila, je tohle zvíře stále považováno za ohrožený druh.

Legenda o utopickém údolí jménem Šangri-La pochází z románu Jamese Hiltona Ztracený obzor, ale dosud nikdo přesvědčivě nezjistil, kde se tohle idylické místo vlastně nachází nebo nacházelo.

Ray Mears přesto přijíždí do oblasti na úpatí Himalájí, která patří k horkým kandidátům. Kromě jiných druhů zde v nadmořské výšce okolo 4 tisíc metrů žije i velmi vzácná černá opice tuponosá, kterých se ve volné přírodě nachází pouze okolo 2 tisíc exemplářů.

Navzdory tomu tyto opice žijí ve skupinách čítajících až 2 tisíce zvířat. Když je zima, spí všechny opice tak, že se zahřívají navzájem; ale když začne být až příliš chladno, dokážou se celé hodiny ve spánku ani nepohnout.

Snaží se tak kromě zimy bojovat i s řídkým vzduchem. Tak vysoko žijí kvůli tomu, že se živí speciálním druhem lišejníku, který roste právě zde.

Na dokumentární seriál Divoká Čína s Rayem Mearsem se můžete podívat na kanále Viasat Nature premiérově od neděle 8. srpna ve 14:15.

Trailer: