Bujará slavnost v centru Florencie je v plném proudu. Roku 1475 se koná na počest Giuliana Medicejského. „Kdo asi usedne na trůn krásy?“ šeptají si lidé. Čelní místo je totiž vyhrazeno nejkrásnější ženě. Nakonec je zaujme Simonetta Vespucciová, jež svým půvabem uhrane nejvěhlasnější básníky, malíře i státníky své doby.
Byla tak krásná, až se z toho tajil dech. Řeč je o Simonettě Vespucciové (asi 1453–1476). Křehká plavovlasá dívka pochází z Janova. „Tam nad mořským pobřežím, kde nezkrotný Neptun bije o skály, zrodila se mezi vlnami jako Venuše,“ píše o ní básník Angelo Poliziano (1454–1494).
La bella Simonetta, tedy Krásná Simonetta, pochází z vlivné rodiny Cattaneo. V 16 letech se vdává a s manželem odchází do Florencie. V toskánské metropoli pučí renesance a čarokrásná Janovanka se stává jejím nejobletovanějším květem.
Zástup obdivovatelů
Zamyšlený Sandro Botticelli (1444–1510) dokončuje líbezný portrét. Jde o přípravnou kresbu pro korouhev, kterou si roku 1475 vezme Giuliano Medicejský (1453–1478) na slavnost v srdci Florencie. Malíř na ní zachytí Simonettu jako bohyni Minervu.
Kolem mimořádně sličné dívky se od jejího příjezdu točí zástup obdivovatelů. Angelo Poliziano o ní skládá verše a malíř Domenico Ghirlandaio (1449–1494) ji umisťuje do středu svých děl. Jejím nejhorlivějším obdivovatelem se ale stane Botticelli.
Simonettu zpodobní na řadě pláten, počínaje Portrétem dámy přes Venuši a Marta a Primaveru až po Zrození Venuše. Podle některých historiků byla nejkrásnější modelka renesance jeho milenkou.
I po smrti spolu
Po zlatem prošívaném kapesníčku se rozpíjí krev. Simonettina závratná pozemská krása nemá dlouhého trvání. Zaniká už 26. dubna 1476, když dívka umírá na chrlení krve. Je jí pouhých 22 let. „Simonetta utkvěla Botticellimu natrvalo v hlavě,“ tvrdí kunsthistorik Peter Kováč. Že mezi ní a malířem opravdu něco bylo, napovídá řada indicií.
Botticelli ji nadále maluje na obrazech, nikdy se neožení a jeho posledním přáním je, aby byl pohřben vedle své múzy, což se mu splní…
Facebook
Twitter
RSS