Dohlíželi na první filmové projekce hasiči?

Místní karlovarská honorace se schází. „Budou tu promítat oživlé obrázky,“ šeptají si lidé se zatajeným dechem. Událost si nenechají ujít ani někdejší místodržící František Thun-Hohenstein nebo kníže Adolf Josef Schwarzenberg.

Všichni nadšeně zírají na plátno, kde se před nimi odehrává hrůzostrašná scéna. „Ten vlak jede přímo na nás!“ vykřikne kdosi zděšeně.

Karlovarské publikum 15. července 1896 v budově Kurhausu (současné Lázně III.) sleduje francouzské snímky, které měly premiéru o půl roku dříve v Paříži pod taktovkou bratří Augusta (1862‒1954) a Louise (1864‒1948) Lumièrů.

Jde o filmy Příjezd vlaku, Dělníci odcházejí z Lumièrovy továrny a Pokropený kropič, který už se řadí k hraným filmům.

Všechny trvají necelou minutu. Francouzské publikum odměnilo díla velkým potleskem a nyní se novinky dočkali i Češi.

Promítání oživlých obrazů slaví obrovské úspěchy.

Přísná pravidla

Nezůstane jenom u jednoho promítání. Další probíhají v Mariánských Lázních, Ústí nad Labem a Brně či Ostravě. „Obrazy jsou téměř v životní velikosti, někdy se trochu pomalu pohybují.

Ruší kmitání obrazu a pronikavé světlo, přesto to stojí za podívanou,“ hodnotí novou atrakci dobový tisk.

Ve dnech 18. a 23. října 1896 konečně filmové představení dorazí i do Prahy. Proč tak pozdě?

Podle karlovarského historika Jaroslava Fikara se pražští úřednicí děsili požáru, a tak povolení k promítání vydali až na podzim 1896 pro sál hotelu U Černého koně v ulici Na Příkopech.

Beztak projekce podléhá přísným předpisům. Přístroj musí vyzkoušet komisař a obsluhovat ho smí jedině proškolený odborník. Po celou dobu musí být v sále požární hlídka…

Nadšený je i pražský úředník Jan Kříženecký.

Akce nadšence

Lidi novinka nadchne a v létě 1897 už se u nás rodí první film. Americká společnost zde natáčí Hořický pašijový film. Jeho premiéra proběhne za oceánem a snímek se neztratí ani v rostoucí konkurenci. „Koupím od Lumièrů jejich kinematograf. Půjčíš mi na něj?

Bude to úspěch,“ přesvědčuje úředník stavebního úřadu na pražské radnici Jan Kříženecký (1868‒1921) svého kamaráda Josefa Františka Pokorného (1869–1917).

Přítele nakonec přemluví a od Lumièrů kromě přístroje pořídí i šest naexponovaných filmů, aby měl pro začátek co předvádět…

Právě on natočí první české snímky. Ten první se jmenuje Svatojánská pouť v českoslovanské vesnici.

(Zdroj: HISTORY revue)