František Dvořák má v Nelahozevsi v nájmu řeznický krám a od svého nejstaršího syna Antonína očekává, že živnost jednou převezme. Tomu ale tohle povolání nevoní.

„Bylo mi šestnáct let a já šel s tatínkem z velvarského trhu, vedl jsem trochu divokou jalovičku, provaz jsem si ovinul okolo ruky, abych ji udržel. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl! … Jalovice se něčeho lekla a šmejkla se mnou důkladně o zem.

Několik sáhů mne táhla po zemi. A to jsem si umínil, že řezníkem nebudu,“ vzpomíná Antonín Dvořák (1841–1904).

Vnímavý učitel

Hostinec, rovněž provozovaný jeho otcem, se stává místem, kde se Antonín poprvé setkává s hudbou. Štamgastům tu příležitostně vyhrává kapela, ve které se úspěšně popasuje s party pro druhé housle.

Jeho nadání rozpozná zdejší učitel Josef Spitz a intenzivně se mu věnuje.

Později ve Zlonicích na Kladensku u strýce, šafáře Antonína Zdeňka, pokračuje ve škole a dostává hudební lekce od Antonína Liehmanna (1808–1879).

Výtečná investice

Roku 1857 Antonín konečně otce přesvědčí, že se bude živit muzikou, a odchází do Prahy. Později už jako žádaný skladatel často cestuje po Evropě a cítí se čím dál víc unavený.

Josefina Čermáková (1849–1895), jeho dávná láska a sestra jeho manželky, si roku 1877 bere za muže hraběte Václava Kounice (1848–1913), který vlastní panství Vysoká u Příbrami.

V zámečku švagra, kam poprvé zavítá už v roce 1877, Dvořák nabírá tolik potřebné síly. Učaruje mu okolní příroda.

Peníze, které si později vydělá zájezdem do Anglie, investuje do pozemku s hospodářským stavením, který od Kounice koupí a upraví si ho na letní byt. Zdejší zahradu podle svých slov „velmi pěkně pěstoval a miloval jako to božské umění“.

Do konce svého života tu vytvoří minimálně 30 děl včetně Rusalky, pro niž ho inspiruje nedaleké jezírko. Chová holuby a u vesničanů se těší velké oblibě, protože si s místními horníky v hospodě rád dá partičku karet.

(Zdroj: HISTORY revue)