Paříž je v šoku! Na nahotu na plátnech je zvyklá, ale tohle je příliš! Na obraze není dokonalá a nevinná Venuše, ale obyčejná svlečená prostitutka. Navíc neuhýbá pohledem, ale drze se dívá přímo na diváka.

Francouzský malíř Édouard Manet (1832–1883) je od počátku svůj. Nepodléhá trendům, nesnaží se malovat, jak káží slovutní akademici, ani to, co se ve velkém umění sluší malovat. Žádné alegorie ani biblické či historické výjevy.

Jen obyčejný život obyčejných lidí. Už jeho první velký obraz Snídaně v trávě (viz. EPOCHA 12/2018) kritici označí za obscénní a akademici ho odmítnou vystavit, což Manetovi nebrání pustit se do další provokace.

Tentokrát vychází z Tizianovy (?1490–1576) Urbinské Venuše. Ač obě leží ve stejné póze, jsou absolutními protiklady. Zatímco Venuše je nahá, Olympie je spíš svlečená.

Venuše je uvolněná a nesmělá, pojatá jako nevinný ideál krásy, Olympie je obyčejná a nedokonalá žena, jak dokazuje například asymetrický obličej. Navíc zcela zjevně prostitutka, která čeká dalšího zákazníka.

Zatímco Venuše si zakrývá klín jako by mimoděk, ona tak činí vědomě s výrazem „Nic není zadarmo“.

Olejomalba z roku 1863 o rozměrech 130,5 × 190 cm je sice přijata na výstavu Salon 1865, ale podle pobouřených návštěvníků, vyžadujících její odstranění, ohrožuje morálku.

Obraz nešetří ani kritici, kteří ho označí za pornografii a varují rodiče, aby na výstavu nechodili se svými dcerami. Není divu. Manet se vykašle na zástěrku mytologie, kterou malíři poslušně maskují své akty.

Bez cavyků vmete pokryteckým divákům do obličeje prostý fakt: Stejně jen chcete vidět nahé tělo, tak jaképak s tím štráchy, tady ho máte.