Fakt, že stojíme na vrcholu pomyslného žebříčku evoluce, ještě neznamená, že nám příroda dala vždy to nejlepší, co vytvořila. O řadě smyslových schopností, kterými obdařila vývojově jednodušší tvory, se nám může jenom zdát.
Nedokážeme toho hodně. Nevidíme polarizované světlo a nemáme senzory pro infračervené záření, ačkoliv jsou pro řadu druhů hmyzu nebo hadů běžné. A ty jsou mimochodem citlivější než jakékoliv jiné detektory infračerveného záření vyrobené člověkem.
Necítíme ani změny tlaku a proudění vody kůží a už vůbec nedokážeme zachytávat nosem vibrace. To přitom patří k základní smyslové výbavě jednoho z druhů krtka.
Nos jako multisenzor
Když budete mít to mimořádné štěstí, že na vás z nory vykoukne krtek hvězdonosý, nejspíš se leknete. Tam, kde by měl mít nos, se kroutí sada mini chapadel. Vlastně dvě sady, protože jde o párový orgán. Ovšem setkání je dost nepravděpodobné.
Jednak tento druh krtka žije jen v určitých oblastech Severní Ameriky, navíc by ho stále se pohybují prstíky jeho chapadel před vámi dávno varovaly. Vnímají totiž vibrace v půdě, a to i ty nepatrné, když se kolem mihne hmyz.
Dunění lidských kroků by ho udrželo v bezpečí jeho nory. Tím se také vysvětluje, proč se tento ve skutečnosti hojný tvor dá zahlédnout jen velmi vzácně.
Co umí chapadla
Že evoluce vynahradila krtkovi slabý zrak multifunkčním orgánem, který zastane práci několika smyslů, ještě není ta hlavní kuriozita. Tou je jeho rychlost, která se vymyká lidské představivosti.
Prstíky se neustále pohybují a ohmatávají zeminu, aby určily, co se dá jíst a co ne. Jeho kořist, kterou pomocí prstíků objeví, je polapena tak rychle, že útok vůbec nezaznamená.
Zachycení pohybů prstíků dokonce přesahovalo možnosti běžné kamery, kterou chtěli vědci krtka při hledání kořisti natočit. Záznam s 30 záběry za sekundu, což pro lidské vnímání představuje plynulý pohyb, bylo příliš málo.
Museli sehnat speciální kameru dosahující 500 snímků za sekundu. Teprve ta ukázala neuvěřitelné schopnosti krtka hvězdonosého – kořist, což bývá hmyz, ale někdy i drobní měkkýši nebo obojživelníci, dokáže identifikovat a pozřít za méně než jednu pětinu sekundy.
Průměr se pohyboval kolem 200 milisekund, nejkratší naměřená doba byla 120 milisekund. To krtkovi vyneslo titul nejrychlejšího jedlíka mezi savci. S našimi lidskými smysly nedokážeme lovecké výkony krtka hvězdonosého ani sledovat. Pět úlovků za sekundu, kterých je schopný, nemáme šanci postřehnout.
Nahradí i zrak
Za své schopnosti krtek vděčí unikátnímu uspořádání smyslového orgánu na hvězdicích nosu. Ačkoliv není větší než 1,5 cm, tvoří ho jakási plástev v mikrorozměrech poskládaná z 25 000 drobných papil propojených víc než 100 000 nervovými vlákny.
Jak vysvětluje neurobiolog Kenneth Catania z Vanderbiltovy univerzity, hmatové receptory v lidské ruce jsou vybaveny pouze asi 17 000 nervovými vlákny.
Abychom se přiblížili schopnostem krtčí hvězdice, musela by se citlivost celé ruky soustředit do jediného prstu a pak ještě zesílit šestinásobně. Cataniu samozřejmě zajímalo, jak prstíky vlastně pracují.
Zjistil, že když zaznamenají cokoli zajímavého jako žížalu nebo larvu, krtek lehce pohne nosem. Tím se k nálezu dostane nejmenší pár prstíků.
Právě ty jsou zvláště dobře zásobené nervy a v mozkové kůře je pro jejich zpracování určen mnohem větší okrsek než pro ostatní prstíky. Mimochodem je to v oblasti odpovídající zpracování zraku u primátů.
Krtek tak získá „obraz“ s vyšším rozlišením, což mu pomůže zjistit, zda narazil na něco dobrého k jídlu, nebo má pokračovat v hledání. Jeho mozek se přibližně za 8 milisekund rozhodne, zda je kořist jedlá nebo ne. To je výkon na hranici rychlosti neuronů.
Podle Kennetha Catanii je nos krtka hvězdonosého pravděpodobně nejcitlivější a vysoce přesný hmatový orgán ze všech savců.
