Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!

Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti Carabanchel.

V roce 1909 se jako vojenský lékař účastní v Maroku Rífské války a to, co vidí, ho hluboce poznamená.

Jako první začne organizovat divizi sanitek, které mají dopravit lékaře na frontovou linii, a tak rychleji a efektivněji ošetřovat a evakuovat raněné vojáky, čímž výrazně sníží jejich úmrtnost.

Všichni chtějí aby je operoval

V roce 1915 získá místo chirurga v madridské Všeobecné nemocnici, kde zavádí nové chirurgické techniky při operacích toreadorů poraněných býčími rohy. Mluví se o něm, a tak se stává lékařem princezny Maríi Cristiny Španělské (1911–1996).

Za 1. světové války a v roce 1921 ve válkou zmítaném Nadoru se proslaví nejen empatickým přístupem k pacientům, ale také řadou inovativních operačních technik, kterými mírní bolesti raněných.

„Všichni jsme chtěli, aby nás operoval právě on,“ vzpomíná později jeden z vojáků. Po návratu z Nadoru vyrazí s rodinou na dovolenou, při návratu do Madridu však zahyne při dopravní nehodě. Je mu pouhých 37 let.

Vítěz bez medaile

Ač zemře mladý, jeho zásluhy nelze přehlédnout.

Je průkopníkem polních nemocnic, které přivedou chirurgické týmy do první bojové linie, vypracuje řadu traumatologických a chirurgických technik nejen pro válečná zranění, přispěje k modernizaci španělské chirurgie, publikuje desítky statí a článků, jako vojenský lékař pomáhá raněným v 8 válečných konfliktech.

Svůj nejvýznamnější objev zveřejní v roce 1921, kdy v časopise Revista Española de Cirugía publikuje článek Metamerická anestezie.

Podrobně v něm popisuje techniku známou dnes jako epidurální anestezie, která se běžně používá k úlevě od bolesti při porodu nebo operacích dolní části těla a spočívá v injekci lokálního anestetika do epidurálního prostoru obklopujícího míchu, kde přeruší vedení nervových vzruchů a dočasně blokuje pocit bolesti v postižené oblasti.

On ve svém článku jako první předloží anatomické základy metody i její praktické aplikace a přihodí popis 43 operací, které s pomocí této metody provedl. Protože však článek vyjde jen španělsky, senzace se nekoná a na Pagése se pomalu zapomíná.

Uznání po letech

Stejnou techniku popíše o 10 let později italský kardiochirurg Achille Mario Dogliotti (1897–1966) v americkém lékařském magazínu a svou práci představí, ironií osudu, na lékařském kongresu v Madridu.

Naštěstí se krátce nato objeví dvojice argentinských chirurgů Albert Gutiérrez a Tomás Rodríguez Mata, která Uznání po upozorní na Pagésovu práci označí ho za autora epidurální anestezie a v roce 1935 se zasadí o jeho uznání na zasedání Italské společnosti pro anestezii.