„Všechno jenom zdržujete a zvyšujete náklady,“ obviňuje architekt Joseph Strauss svého hlavního inženýra Charlese Altona Ellise. Dává mu výpověď. Jenže Ellis je na svůj most tak pyšný, že v práci pokračuje, i když za ni už nedostane ani dolar…

„Zničí ho zemětřesení.“ „Naruší se krása zálivu,“ ozývají se na konci 20. let 20. století kritiky na záměr radních vybudovat most přes záliv u amerického San Francisca. Trajekty ale už nezvládají nápor automobilů, a proto se stavět bude.

Nezabrání tomu ani železniční společnost Southern Pacific, která kontroluje dopravu v zálivu a bojí se poklesu zisků.

Americký architekt Joseph Baermann Strauss (1870–1938) předkládá stavební plány už 27. srpna 1930. Další tři roky se hledá způsob financování stavby. Nakonec se zaplatí z dluhopisů, vydaných na 35 000 000 dolarů.

Konečné náklady jsou ale nižší, činí „pouhých“ 17 000 000 dolarů (při dnešních cenách to odpovídá asi miliardě dolarů).

Zálusk má i armáda

Stavět se začíná 5. ledna 1933. Už od počátku se však Strauss potýká s problémy. Od americké armády, které patří pozemky pro stavbu, musí získat povolení. Dostane ho pod jednou podmínkou:

„Když vypukne válka, patří most nám a můžeme po něm jezdit bez placení mýtného,“ požadují velitelé. Všechno komplikuje i počasí, oceánské proudy i zemětřesení. Strauss naštěstí rychle pochopí důležitost bezpečnosti práce.

Donutí dělníky, aby nosili ochranné přilby, a jeho zásluhou se pod rodící se mostní konstrukcí houpe záchranná síť. Jednomu neštěstí ale přece jenom nezabrání. Když 10. února 1937 spadne plošina s dělníky, síť se protrhne.

Umírá deset lidí, jedenáctou obětí se stává muž, který vypadl z jeřábu. Stavba je přesto dokončena už za 53 měsíců.

200 000 zvědavců

K otevření mostu pro pěší dochází přesně před 80 lety, 27. května 1937. Stavba tak čelí první zatěžkávací zkoušce – během prvního dne ostrého provozu se tudy projde více než 200 000 lidí. Den poté sem smějí už i motoristé.

Za stavbu slízne smetanu Strauss, i když na projektu mostní konstrukce má zásluhu především hlavní inženýr Charles Alton Ellis (1876–1949). Je to právě on, kdo propočítává, zda konstrukce nespadne. Ocenění své práce se ale dočká až posmrtně.