Francouzi nemají slitování. Armáda maršála de Villeroye oblehne Brusel a začne ho odstřelovat. Obdivované náměstí Grande-Place se za pár dní ocitá v troskách. Zkáze unikne jen budova radnice.

Na místě bruselského náměstí Grande-Place (Velké náměstí) funguje od konce 11. století malé tržiště. V průběhu let se rychle rozrůstá a o dvě století později patří k důležitým centrům evropského obchodu.

Místní kupci se chtějí pochlubit světu svým vlivem i bohatstvím a v roce 1401 položí v centru Bruselu základní kámen gotické radnice. Stavba s 96 metrů vysokou věží je dokončena v roce 1455 a stává se hlavní dominantou města.

Okolní lukrativní pozemky postupně zaplní honosné domy v různých architektonických stylech, k nimž patří i palác brabantských vévodů z počátku 16. století (dnešní Králův dům).

Bohužel francouzský maršál François de Villeroy (1644–1730) nemá pro tuto krásu pochopení. V rámci devítileté války (v letech 1688–1697) Brusel v srpnu 1695 oblehne a slavné náměstí de facto srovná se zemí.

Nejkrásnější na světě

Představitele bruselských cechů tato tragédie nezlomí. Je pro ně otázkou cti, aby náměstí co nejrychleji obnovili. Tentokrát už ale na ně dohlíží městská rada, aby byly všechny domy vystavěny v jednotném slohu.

„Je to nejkrásnější náměstí na světě!“ rozplývá se francouzský spisovatel Victor Hugo (1802–1885), který v roce 1851 v Bruselu pobývá.

Půvabné místo si zamilují i další osobnosti, například němečtí filozofové Karl Marx (1818–1883) a Friedrich Engels (1820–1895) ve zdejším domě U Labutě napíšou v roce 1848 část Komunistického manifestu.

Davy turistů však náměstí Grande-Place, zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO, přitahuje i z jiného důvodu. V roce 1971 poprvé pokryje jeho dlažbu obří květinový koberec, který je vytvořen převážně z begonií.

Od roku 1986 ho sem umělci instalují jednou za dva roky, nicméně letos v srpnu zůstane náměstí kvůli koronaviru „prázdné“.