Kdyby egyptský diplomat neholdoval hazardu a alkoholu, svět by možná nikdy nespatřil skandální dílo, které ve velkém ovlivní evropské malířství a tvorbu mnoha slavných malířů.
Když se egyptský diplomat Chalil Bej (1831–1879) v roce 1865 usadí v Paříži, budí takovou pozornost, že by mu ji mohl závidět i Hrabě Monte Cristo.
Žije v luxusním apartmá na Rue Taitbout a zájem přitahuje nejen svým bohatstvím, ale také vášní pro krásné ženy, hazardní hry a umění. Miluje divadlo, setkává se s malíři a vytváří velkou sbírku obrazů, mezi nimiž nechybí díla těch nejslavnějších.
Jednoho dne spatří v ateliéru u Gustava Couberta (1819–1877) obraz Venuše a Psyché, který odmítla vystavit porota Pařížského salonu jako dílo velmi nemravné. Chce ho koupit, ale obraz už je zadaný a kopii Coubert odmítne.
„Nikdy nemaluji kopie svých obrazů, ale jestli máte zájem, namaluji vám něco podobného.“ Plácnou si a výsledkem je Spánek.
Olej na plátně inspirovaný básní Charlese Baudelaira (1821–1867) Prokleté ženy ze sbírky Květy zla, zachycuje dvě ženy, které spí v dráždivém objetí.
Putuje rovnou do Bejovy sbírky a zůstal by veřejnosti skryt, kdyby Egypťan tolik neholdoval alkoholu a hazardním hrám. Ty ho přivedou na mizinu a on je nucen svou sbírku rozprodat. Když se obraz objeví, vyvolá veřejné pobouření.
Nejen tématem lesbické lásky, ale také zobrazením ženských těl, které mají daleko do akademicky dokonalých hladkých téměř vílích bledulí. Jsou to holky „krev a mlíko“, přirozená, ničím nepřikrášlená krása.
To je tak skandální, že se o prodej zajímá dokonce i policie. Obraz, který najdete v pařížském muzeu Malý palác, dokonce není až do roku 1988 povoleno veřejně vystavovat.
