Král už dva měsíce nevychází z komnat. Nemůže jezdit na koni, bolest mu brání sedět na trůně. Jediným řešením je operace. Tu však v 17. století málokdo přežije.

Ačkoli Ludvík XIV. (1638–1715) vládne Francii neuvěřitelných 72 let, rozhodně se nedá říci, že je muž překypující zdravím. Za mnohé zdravotní potíže si přitom může sám.

Neustále pracuje a k tomu se přecpává, navíc velmi divokými kombinacemi jídel. Není divu, že má zažívací potíže.

Sedět na trůnu bolí

V roce 1686 se k nim přidá nesnesitelná bolest v místě, kterým se dosedá na trůn. Což je pro krále obzvláště nepříjemné. Na vině je anální píštěl. Dva měsíce se král snaží píštěle zbavit pitím minerálek, obklady a dalšími tehdy doporučovanými metodami.

Střídají se u něj doktoři i šarlatáni, nic však nepomáhá a tak nakonec na radu ministra války markýze de Louvois (1641–1691) povolá král lazebníka, jenž tehdy zastává i funkci chirurga.

Souhlasí s operací, ačkoli jde o zákrok nejen extrémně bolestivý, ale také hrozící fatálním krvácením a malou šancí na přežití.

Trénuje na vězních

Lazebník Charles-François Felix (1635–1703) dostává šest měsíců na přípravu a na to, aby vymyslel, jak zákrok provést co nejbezpečněji a také co nejšetrněji. Bere úkol vážně. Trénuje na nemocných s podobným problémem, ale hlavně na vězních.

Je jich údajně 75 a někteří zákrok i přežijí. Felix si během experimentů zákrok nazkouší a navíc vyvine a zdokonalí dva nástroje. Speciální skalpel se zahnutou čepelí protaženou do dlouhé špičky, a nástroj k rozevření konečníku.

Statečný král ani nemukne

Operace je naplánována na 18. listopadu 1686 na sedmou hodinu ráno. Vše má proběhnout v co největší tajnosti.

Přítomni jsou jen Felix, jeho asistent Bessières, lékaři Guy-Crescent Fagon (1638–1718) a Antoine Daquin (1629–1696), králův zpovědník François de la Chaise (1624–1709) a jeho milenka Madame de Maintenon (1635–1719), která ho celou dobu drží za ruku.

Král leží na posteli s polštářem pod břichem, aby měli lékaři do nejsnadnější přístup k místu operace. Ta samozřejmě proběhne bez anestezie (ta ještě neexistuje) i tišících prostředků. Trvá tři hodiny a král se chová neuvěřitelně statečně.

Ani nemukne, jen dvakrát procedí „Můj bože!“ Když už to však trvá dlouho, vyčerpaný bolestí žádá: „Už to dokončete pánové. Nechovejte se ke mně jako ke králi, ale dokončete to jako bych byl obyčejný rolník.“

Celý dvůr chce operaci zadnice

Brzy nato vyrazí poslové do všech stran, aby zvěstovali, že operace dopadla dobře. Ludvík už toho dne znovu úřaduje a rychle se uzdravuje. I díky tomu, že Felix dokáže zabránit pooperační infekci tím, že omývá nástroje a máčí obvazy ve víně.

Vděčný král, který tak má před sebou ještě 30 let života, zahrne Felixe bohatstvím a tituly. Navíc se hrnou další zájemci, kteří chtějí totéž co král. Operace se stává u dvora tak módní záležitostí, že ji vyžadují i ti, kteří ji vůbec nepotřebují.