V době druhé světové války vzniklo v nacistickém Německu mnoho speciálních skupin. Jednu z nejstarších tvořila mládežnická organizace Hitlerjugend. Do skautského oddílu měla ale hodně daleko…

Myšlenka ladiče pian

První mládežnická organizace vznikla v roce 1922 jako dětská odnož NSDAP. S nápadem přišel zapálený nacionalista Gustav Adolf Lenk, který po dlouhém přemlouvání přesvědčil i Adolfa Hitlera.

Vznikla tak původní organizace s názvem Svaz mládeže při Nacionálně socialistické německé dělnické straně. Počáteční myšlenka vycházela z původního skautingu, pravidla se ale rovnou přizpůsobila nacistické ideologii.

Zakladatel Lenk chtěl touto organizací spojit všechny mladé příznivce režimu, kteří nemohou kvůli svému věku vstoupit do jednotek SA. Skupina se za jeho velení rozšiřovala i na území Rakouska nebo Bavorska.

Zasloužila se tak o první propagaci nacistického režimu a jeho ideologie. Vše zastavil až v roce 1923 neúspěšný mnichovský „pivní puč“. I když v té době čítala asi tisíc členů, po nezdaru pučistů musela být rozpuštěna.

Reorganizace skupiny

K jejímu obnovení došlo v roce 1926, kdy se ještě více orientovala na činnost NSDAP. Hlavním velitelem skupiny byl jmenován zakladatel Velkoněmeckého hnutí mládeže, Kurt Gruber.

Pod jeho vedením v letech 1926–1929 se organizace rozrostla z 80 poboček na 450 a počet členů se ze 700 chlapců zvětšil na neuvěřitelných 13 000. Poté ale došlo ke sporu Grubera s náčelníkem štábu SA Ernstem Röhmem a Gruber rezignoval.

Vedení se po něm ujal Baldur von Schirach. V té době se stala Hitlerjugend jednou ze základních složek německé propagandy a patřila také k nejmasovějším organizacím Německa.

Prudký vzestup členů, který se rozrostl až na 2 300 000 členů, způsobilo především slučování ostatních mládežnických organizací. K tomuto zásadnímu zlomu došlo hlavně poté, co se stal Hitler v roce 1933 kancléřem.

Antisemitismus už od mládí

Hitlerjugend vítala všechny árijské chlapce ve věku mezi 14–18 lety. Hlavním cílem vytvořené skupiny byla výchova dětí v budoucí loajální a poslušné vojáky. Proto jim velitelé neustále vštěpovali ideje nadřazenosti árijské rasy a nenávist vůči Židům.

Starší chlapci pak ještě měli další organizaci, Jungsturm Adolf Hitler, kde se připravovali na vojenskou službu. Jelikož organizace přímo navazovala na NSDAP, mladí členové nosili podobné uniformy.

Jejich znak a označení hodností zase odpovídalo označení u SA. Cíli hnutí se podřizovala i veškerá výchova. Aktivity děti vykonávaly hlavně v sobotu.

Ta byla v té době běžným pracovním dnem, proto velitelé vyvíjeli nátlak na zaměstnavatele, aby své mladé pracovníky uvolňovali z práce. Členové se následně scházeli v táborech.

Chlapci zde museli dodržovat přísný režim, velký důraz se kladl především na fyzickou připravenost, ale také učení vojenské taktiky a ovládání zbraní. Chlapci dokonce založili vlastní kapelu ve vojenském duchu, která často hrála na vojenských přehlídkách.

Mládež se shromažďovala také v tzv. akademiích, které je připravovaly pro budoucí vedení nacistické strany. Tyto školy byly určeny hlavně pro ty nejoddanější členy.

Povinná účast

Pro mnoho dětí i rodičů ale znamenala Hitlerjugend mnohem více. Poskytovala jistou formu ochrany dětí, když byli jejich rodiče často zaneprázdnění, a dětem pomáhala tuto situaci přestát.

Bohužel se ale často stávalo, že tvrdá výchova a pocit nadřazenosti měla na chlapce neblahý vliv. Byli velmi agresivní a mnohdy šikanovali ostatní děti, které se do Hitlerjugend nedostaly.

Většinou šlo o židovské děti, skupina byla totiž samozřejmě vyhrazena jen pro „čistokrevné Němce“. Od roku 1936 se pro ně stala povinnou, a pokud sem rodiče odmítli svoje dítě poslat, čekaly je tvrdé sankce.

Zocelení chlapců ale nespočívalo pouze ve fyzické přípravě. Důležitým aspektem se stal i psychologický nátlak. Nejúčinnější metodou, jak chlapce zocelit, spočíval v následující taktice: Velitelé dětem darovali na táboře králíčky.

Šťastní chlapci se o nová zvířátka po celé tři týdny vzorně starali. Poté dostali krutý úkol – na konci pobytu museli své mazlíčky podříznout. Tak zřejmě v mladých mužích cíleně potlačovali jakýkoli soucit a citové vazby k živým tvorům. Z chlapců se stávali nelítostní muži.

Úkol: rození výjimečných dětí

Také děvčata měla svoje vlastní skupiny. Nejznámější z nich byl Svaz mladých dívek, kam vstupovaly dívky ve věku 10–14 let. Zde se především připravovaly na budoucí roli matek árijských dětí. Věnovaly se rovněž atletice.

Nacistický režim ovlivňoval i nejmenší děti, které byly nuceny učit se zpaměti odříkávat nacistická dogmata, pravidla bojových her a také sbíraly starý papír a železný šrot.

Když vypukla 2. světová válka, vedl organizaci Artur Axman, kterému podléhalo asi 8 800 000 chlapců a děvčat ve věku 10-18 let. Na počátku jen sbírali po domech druhotné suroviny, které se daly využít k výrobě zbraní a munice.

Jak ale válka pokračovala, docházelo stále častěji k tomu, že dívky ošetřovaly raněné vojáky v polních nemocnicích nebo rozdávaly jídlo hladovým lidem v rozbombardovaných městech.

Chlapci fungovali jako kurýři, dělníci v továrních, vyprošťovali mrtvé z trosek nebo chránili majetek před rabováním.

Neúcta k autoritám

Přímo do válečných bojů ale organizace dlouho nezasahovala, armáda neměla o spolupráci sebemenší zájem.

Mladí nacisté byli totiž vyhlášení svou neúctou ke všem autoritám, které stály mimo jejich skupinu, a chovali se velmi hrubě především k učitelům, ale i vlastním rodičům.

Důstojníci wehrmachtu proto Hitlerjugend opovrhovali a považovali nacistickou mládež za bandu nevychovaných výrostků. V průběhu války docházelo v jejich řadách k mnoha projevům nedisciplinovanosti.

Toho se nacisté děsili, proto se k jejich potlačení využívaly zvláštní trestné oddíly, zvané Sonderstreifen, které pro tento účel speciálně zřídil Heinrich Himmler. Ten ze strachu z vypuknutí anarchistického povstání omezoval osobní svobodu mladých Němců.

Například vydal nařízení, že mladiství do 16 let nesmějí navštěvovat taneční zábavy. V roce 1942 vydal Artur Axman příkaz, který zakazoval taneční zábavy všem příslušníkům Hitlerjugend.

Poslední linie v Berlíně

Přesto se Hitlerjugend do válečného tažení zapojili, konkrétně v roce 1943, původně jako záloha vojenských rezerv.

V tomto roce vznikla pod velením SS 12. obrněná granátnická divize Hitlerjugend, které velel Fritz Witt a tvořili ji hlavně chlapci ve věku 16–18 let.

Tato jednotka se posléze ukázala být velmi bojeschopná a zúčastnila se i například vylodění Spojenců v Normandii nebo bitvy v Ardenách. Její členové se po právu považovali za ty nejfanatičtější nacisty.

V bitvě o Berlín tvořila skupina Hitlerjugend poslední linii, která německé město bránila.

Po porážce nacistického Německa byla Hitlerjugend rozpuštěna jako část zakázané NSDAP. Vítězové sice mnoho členů obvinili z válečných zločinů, nicméně v Norimberském procesu neprohlásili skupinu za zločineckou. Za to některé velitele čekala tvrdá odplata.

Baldur von Schirach dostal dvacet let žaláře, ale například Artur Axmann si odpykal pouze tříletý trest.

V roce 1958 byl odsouzen k peněžitému trestu za podněcování mládeže k nenávisti.  Tvrdá výchova v Hitlerjugend v něm tak zřejmě zanechala nesmazatelnou stopu.