Anglie, rok 1695. Třicetiletý muž, dávno zralý na manželství, stále nemůže najít tu pravou. Osamocená odpoledne, kdy jeho vrstevníci dovádějí s dětmi na hřištích, prožívá ve společnosti novin. A tu, při pročítání různých inzerátů, dostane nápad.

Když někdo skrz pár vypsaných řádek rychle najde vysněnou porcelánovou sadu, pořídí vymodlené nářadí, proč by takto nešla přivolat žena jeho srdce?

A tak, v trochu nepříznačné publikaci Sbírka pro zdokonalení zemědělství a obchodu, se 19. července 1695 objeví inzerát:

„Gentleman třicetiletý, prohlašující, že má velký majetek, by se rád oženil s mladou dámou, která má kapitál 3000 liber a chtěla by o tom učinit přiměřenou smlouvu.“ Odpovědi se jen hrnou, často od zámožných rodičů dívenek.

Jestli mladík skutečně najde dívku svého finančního srdce, o tom už vydavatel publikace diskrétně mlčí. Jen se tetelí blahem, že přišel na nový byznys, který se brzy rozšíří po celém světě.

Nabízím syna a 1000 liber

Už reakce na první seznamovací inzerát naznačí, že do seznamování chtějí mluvit především rodiče svých potomků. Druhý pokus o nalezení spřízněné duše o tom vypovídá mnohem víc. „Mladý muž, jemuž otec věnuje 1000 liber, by rád vstoupil do manželství.

Je rodiči řádně vychován a jest střízlivý gentleman,“ hlásí další pokus o nalezení lásky. Netrvá dlouho a plocha pro seznamky v této publikaci přestává stačit.

Vznikají nové časopisy, kde se čtenáři mohou prodírat inzeráty od osamělých srdcí a nevěřícně zírat, co vše mohou, řečeno dnešní mluvou, singles, nabídnout.

Bohatá dáma se zdravými větry

Nutno podotknout, že trvá 100 let, než se takový inzerát osmělí podat dáma. Do té doby se pídí po lásce muži, kteří někdy až velmi živočišně popisují, co by jejich vyvolená měla mít.

Jistý gentleman v 70. letech 18. století rovněž neopomene ve svém inzerátu zmínit obligátní finanční částku. K požadovaným 5000 librám ještě přidává, že chce:

„Dámu dobře vychovanou, se zdravými větry a údy, nikoli tlustou, však ne hubenou, čisté pleti, sladkého dechu a zdravých zubů.“ První ženskou stopu v seznamkách zanechá jistá Elsa.

Ta v britském periodiku Observer 22. května roku 1797 nechá otisknout: „Mladá dáma, honosící se půvabným zevnějškem, dobrou výchovou a ušlechtilostí, je nucena touto slibnou cestou hledati přítele.

Kdyby některý pohledný a slušně vychovaný muž chtěl o pisatelce více věděti, nechť napíše do těchto novin na značku Elsa.“ Výjimka mezi inzeráty vyvolá pochybnosti, zda pisatelkou je vůbec žena, protože ještě na dalších 100 let je podání seznamky dámou nepatřičné.