Ve Španělském Maroku to v červenci 1936 vře. Několika generálům dochází trpělivost s levicovou vládou v Madridu a organizují proti ní povstání, které přeroste v občanskou válku.

Zdaleka ne celá armáda se ale postaví na jejich stranu, část zachová loajalitu legitimně zvolené moci. Ta ji spojí s ozbrojenými milicemi, které v úvodu konfliktu sehrály hlavní roli…

V říjnu 1936 jsou k odvodu do republikánské armády zváni všichni španělští muži ve věku 20–45 let. Nedostanou kdovíjakou výstroj a výzbroj, těšit je ale může fakt, že jim nebude kručet v žaludku.

Velení armády dbá na to, aby byly vojákům zachovány pravidelné příděly potravin.

Zbraně nad zlato

S výzbrojí je to bídné. Muži často používají zbraně, které jsou staré i 40 let. I když Společnost národů, předchůdce OSN, razí zásadu nevměšovat se do španělské občanské války (1936–1939), některé státy se jejími doporučeními neřídí.

Jde především o Sovětský svaz, jehož zbraně se brzy objevují v arzenálu republikánské armády. Kromě zbraní míří do Španělska zástupy dobrovolníků, kteří formují tzv. interbrigády.

Takových odhodlaných bojovníků na republikánské straně válčí asi 35 000 ze 17 států. Na straně nepřítele – falangistů nebo též frankistů – je jich podstatně méně.

Pod vlivem komisařů

S rychlým střídáním levicových vlád ve Španělsku postupně získávají na dominanci komunisté. Jejich ideologie se projeví i v republikánské armádě. Ta nově disponuje funkcí politických komisařů, kteří správným směrem zpracovávají vojáky.

Ne každému příslušníkovi republikánského vojska však vyhovuje vliv komunistů. Postupně eskalují vztahy i mezi bojovníky na jedné straně barikády. V roce 1937 se republikánské oddíly – stoupenci komunistů a jejich odpůrci – navzájem střílejí v Barceloně.

Střet si vyžádá až tisíce mrtvých (celkově občanská válka ve Španělsku podle nejstřízlivějších odhadů stála životy 500 000 osob).

Před popravčí četou

Masakrů především na civilním obyvatelstvu se dopouštějí obě znepřátelené strany konfliktu. Po porážce republikánů v roce 1939 se ale důstojnická hodnost v jejich armádě prakticky rovná rozsudku smrti. Vítězové je bez milosti staví před popravčí čety. Další zavírají do koncentračních táborů.

(Zdroj: HISTORY revue)