Hogmanay je pro Skoty poslední den v roce, náš Silvestr. Samotné jméno znamená v norštině „muže z kopců“ neboli elfy, víly a obry, kteří se starým rokem odcházejí do moře.

Jeho oslavy pravděpodobně pocházejí ještě z dob vikingských nájezdů do ostrovní země v průběhu 8. a 9. století. Během posledního dne roku mají Skotové volno. V tento den si dávají dárky a souvisí s ním množství dalších tradic.

Napříkladu sváteční úklid celého domu, vyrovnání dluhů, aby se začínalo hezky s čistým štítem, anebo zpěv tradiční lidové písně Auld Lang Syne zaznamenané perem básníka Roberta Burnse (1759–1796), která je v současnosti populární po celém světě.

Ten, kdo první vkročí

Nejváženější z tradic je ovšem takzvané první překročení prahu po novoroční půlnoci. Je-li prvním návštěvníkem v domě vysoký temný cizinec nesoucí chléb nebo uhlí, znamená to štěstí pro celou usedlost. Hospodář ho na oplátku musí štědře pohostit.

Nošení uhlí v dnešních dobách již zvykem není – v hojné míře ho nahrazuje alkohol, a že jsou Skotové národem družným, vydrží popůlnoční návštěvy mnohdy až do půlky ledna.

Ve městech, jako je Stonehaven nebo Edinburgh, je také typický průvod ohnivých koulí, s nimiž účastníci točí na řetězech kolem těla a nakonec je vhazují do vod přístavu. Profesor Henry Wilkins z Univerzity v Edinburghu k tomu říká:

„Spojitost s pohanskými slavnostmi ohně je očividná. Točení koulí nad hlavou má zahnat tmu a noc, která je v zimě nejdelší. Staré slunce, které dohoří, je pak symbolicky utopeno, aby ráno mohlo vyjít silnější a obrozené.“

Kocovina a slané vody

Rána po celonočních oslavách bývají chmurná, ale i s tím si Skotové dokážou poradit. V Jižním Queensferry na západ od Edinburghu po noci pití následuje zasloužená očista zvaná Loony Dook, k níž se může připojit každý s pořádnou kocovinou a kuráží.

Vrhnout se 1. ledna do mrazivých vod zálivu Firth of Forth ji totiž beze zbytku vyžaduje. Ať už v kostýmu vikingského válečníka, v neoprenu nebo jenom v plavkách.