Pulsující hudba uvádí tanečníky do transu. Není slyšet vlastního slova, přesto se hosté skvěle baví. Plnými hrstmi si bez zábran dopřávají všech radostí i neřestí doby. Tady jsou absolutně svobodní.

„Kdo si vzpomíná na to, co se tam dělo, ten tam ve skutečnosti nikdy nebyl,“ traduje se na konci 70. let minulého století o newyorském nočním klubu Studio 54, nekonvenčním, hříšném království, ve kterém se to hemží drogami, volným sexem a známými tvářemi.

Klub č. 1

Na jaře roku 1977 předstoupí PR agentka Carmen D’Alessiová před Steva Rubella (1943–1989) a Iana Schragera (*1946), nadechne se a začne:

„Co kdybyste vytvořili klub pro lidi z vyšší společnosti.

Místo, kde by se potkávaly a pařily ty nejslavnější a nejprachatější hvězdy showbyznysu – zpěváci, herci nebo modelky.“ Dvojice mužů sice už provozuje jeden podnik v Queensu, odvážný plán se jim však zamlouvá.

Za pouhých šest týdnů a 400 000 spolykaných dolarů je na 54. ulici na Manhattanu vše připraveno ke slavnostnímu otevření Studia 54. Pár nocí předtím rozešle Carmen D’Alessiová na 5 000 pozvánek.

Nepřijdou sice všichni, i tak se to 26. dubna 1977 před jeho vchodem hemží celebritami.

Zpěvák Mick Jagger (*1943) se svou tehdejší ženou Biancou (*1945) nebo zpěvačka skupiny Blondie Debbie Harryová (*1945). Dorazí dokonce i Salvador Dalí (1904–1989). Ze Studia 54 se tak prakticky přes noc stává newyorský klub číslo 1.

Nic není nemožné

Život se tu odehrává v té nejčistší podobě – se všemi požitky, které může jen přinášet – nekonvenční módou, nezávazným sexem i drogami. Stává se svatostánkem neřestí a nic není nemožné.

Když sem počátkem května 1977 přesune Bianca Jaggerová svou narozeninovou party, přijdou jí potřást rukou stovky gratulantů. Ona sama vjede na parket na bílém koni.

Častými hosty „padesát čtyřky“ jsou mimo jiné Elizabeth Taylorová (1932–2011), spisovatel Truman Capote (1924–1984) nebo Michael Jackson (1958–2009).

Téměř jako doma je tu pak Andy Warhol (1928–1987), který je však spíše tichým a stydlivým pozorovatelem. Na svou šanci dostat se mezi vysokou společnost čekají každou noc před vchodem stovky obyčejných lidí.

Většinu z nich tvoří pohledné „nicky“, které pak Steve Rubell s oblibou páruje s celebritami. Upoutat jejich pozornost znamená pro mnoho krásek z ulice pootevřené dveře do showbyznysu.