Na včelstva se snáší jedna rána za druhou, nevysvětlitelně vymírají či mizí celé kolonie a ty co přežijí, likvidují chemické látky v půdě a v rostlinách. Pokud by však včely zmizely, svět by zůstal bez ovocných sadů, bez květin a celé řady důležitých plodin. Co se to ve světě hmyzu děje a dá se to nějak zastavit?
Záhadná zmizení
Podivný jev, který dodnes nemá jasné vysvětlení, se začal šířit z amerického kontinentu. Včelí roje začaly přes zimní měsíce prostě mizet. V úlu zůstala nakonec jen matka a pár jednotlivců. Tím, že úl opustily, spáchaly vlastně sebevraždu, protože bez včelstva nepřežijí. Vědci nazývají tento záhadný jev CCD, což je anglická zkratka pro syndrom rozpadu včelstev.
Otázkou zůstává, co jej může způsobit.
Parazit i mobilní telefony
V podezření už bylo ledacos od chemikálií, pesticidů až po mobilní telefony. Jejich elektromagnetický signál měl narušit orientaci včel tak, že nenašly cestu domů do úlu a uhynuly. Nic takového se ale nepotvrdilo. Odborníci zkoumali také dopad geneticky upravovaných plodin. Chorobou CCD byly ale nejméně postiženy americké státy s největším rozsahem pěstování upravených plodin.
Zbyl ale ještě jeden podezřelý.
Izraelský virus z Austrálie
Při zkoumání genů napadených včelstev totiž vědci objevili nadbytečnou sekvenci, kterou zdravé včely nemají. Odpovídá viru objevenému v roce 2004 u včel v Izraeli. Z 30 nemocných včelstev měly tento virus všechny. Předběžné výsledky také naznačují zdroj nákazy. Virus byl zřejmě zavlečen do USA australskými včelami.
Nákaza se u nich totiž nijak neprojevuje, ani nepodléhají syndromu rozpadu včelstev.
To až včely americké.
Souhra špatností
Na včelstva útočí parazité, viry, bakteriální infekce i plísně. Jak roztoči, tak viry ale žijí se včelami odnepaměti a žádný by sám nedokázal způsobit masový úhyn včel. Problém je v tom, že nyní útočí všichni naráz. S masovým šířením roztočů stoupá i smrtící účinek virů. „Včelaři shodně přicházejí o včelstva, ale faktory, které za to mohou, se kontinent od kontinentu i region od regionu liší,“ říká profesorka Elke Generschová z německého Včelařského ústavu v Honen Neuendorfu.
Facebook
Twitter
RSS