Vydejte se společně s námi do středověku a nahlédněte pod ruce mistrů řemeslníků na to, jak se takový hrad staví.
Opevněná, svébytná, středověká stavba, kterou obývají nejprve králové a královny, později je staví církev, šlechta nebo movití měšťané s vazbou na královský dvůr. První základní kameny se začínají v našich zemích mohutně pokládat ve 12. století.
Z roku 1121 pochází i nejstarší známý kamenný hrad u nás, Přimda v okrese Tachov. Jeho zřícenina stojí na stejnojmenném kopci s nadmořskou výškou 848 metrů, což je pro hrad typická strategie.
Každý pán, který zatouží po hradu, si pro něj vybere nejvyšší kopec v kraji. Nejenže jde o výhodu před nepřítelem, ale domov na vrcholu už z dálky může vítat svého majitele. S výběrem místa to ale zas tak jednoduché není, tedy pokud nejste král.
Ten si může postavit co chce, kde chce. Ostatní ho musí žádat o povolení, zda si na dotyčném místě mohou vybudovat své sídlo – samozřejmě musí být skromnější a na menším kopci.
Pokud to neudělají, hrozí jim trest – například Přemysl Otakar II. (1233–1278). nechá vždy tyto černé stavby zbořit.
Stavbyvedoucí ručí majetkem
Že se začíná dít něco velkého, poznají lidé už z dálky. Na daný kopec v době stavby míří zedníci, tesaři, kameníci a další dělníci. Podle historiků na stavbách menších hradů pracují desítky lidí, na těch větších to jsou už stovky.
Například podle dochovaných dokumentů stavělo Bratislavský hrad 300 lidí, ten v Radyni u Plzně zase dvě stovky. Často bydlí v nově vybudovaných osadách nedaleko stavby.
V jejich čele stojí už tehdy stavbyvedoucí, který za vše odpovídá a zaručuje se – mnohdy celým majetkem nebo i životem. Jako první se začne budovat příkop, který bude později chránit celé obydlí.
Pak se dělníci pustí do obvodového opevnění, následně do věže a paláce. Postavit hrad trvá v průměru několik let, záleží na financích, mnohdy se to ale protáhne i na dvě století.
Podlahové topení i parní lázně
Už ve středověku by se slušně uživili zprostředkovatelé hypoték. Hrady si tehdy mohou dovolit jen ti nejmajetnější. Nejlepší má samozřejmě panovník. Takový Karlštejn je často označován na nejdražší světskou stavbu své doby ve střední Evropě.
Stavba „lepšího“ hradu vyšla tehdy klidně na 1 000 000 grošů. Pro vaši představu, lépe placený dělník, který se na stavbě strhá, dostane za měsíc asi 100 grošů. To by musel pracovat asi 833 let, aby si na hrad vydělal.
Většinou jsou ale hrady levnější, šetří se hlavně na platech. Peníze jdou do kapsy jen stavbyvedoucímu a na hradu často dřou poddaní zadarmo. Platí, že čím dražší hrad, tím luxusnější vybavení.
Na řadě hradům tak můžeme narazit na podlahové topení nebo dřevem obložené stěny kvůli teplu. Nechybí tady ani hygienické zázemí, ať už je to menší domek s toaletou na předhradí nebo takzvané prevét či parní lázně.
Éra hradů končí v 15. století, kdy se začnou předělávat na mnohem útulnější zámky.
