„Prašivý Rusáku!“ zakleje esesák, když spatří namířenou zbraň. „Vlastně jsem Američan,“ odpoví voják v uniformě Rudé armády německy. „A pracky nahoru!“

Joseph R. Beyrle (1923–2004), syn německých přistěhovalců, je asi jediný Američan, který bojoval proti nacistům v řadách americké i ruské armády. Jeho příběh je téměř neuvěřitelný.

Zaživa pohřben

Ačkoli je barvoslepý a doma mluví spíš německy než anglicky, neváhá ani chvíli a přihlásí se k boji proti nacistickému Německu.

Po náročném výcviku slouží jako expert na demolice u 101. výsadkové divize a jeho neuvěřitelné dobrodružství začíná 6. června 1944 během vylodění v Normandii. Po zásahu letadla je nucen vyskočit do týlu z extrémně nízké výšky 120 metrů.

Odloučen od zbytku jednotky přistává ve francouzské vesničce Saint-Come-du-Mont, kde stihne vyhodit do vzduchu rozvody elektřiny, než je poprvé zajat.

Cestou k výslechu se mu sice daří uprchnout, jenže Němci se to všude hemží tak hustě, že je o pár hodin později znovu dopaden. Zatímco putuje po různých zajateckých lágrech, jeho rodiče v září 1944 dostávají telegram se zprávou, že padl v boji.

„Mou identifikační známku totiž našli na znetvořeném těle Němce, který mi ji sebral,“ vysvětluje později. A zatímco mu v rodném městě strojí dojemný pohřeb, on plánuje další útěk.

První Američané v Berlíně

Je riskantní, ale prostý. Strážnému za ostnatým drátem zaplatí 10 balíčků cigaret za to, že dráty roztáhne a nechá je proklouznout. Nedaleko tábora vede železnice, kterou se chce se dvěma spoluvězni dostat do Polska a k postupující Rudé armádě.

Omylem však naskočí do vlaku jedoucího opačným směrem. Když zastaví, s hrůzou zjistí, že jsou v Berlíně. V úkrytu čekají na tmu, a když se v noci pokusí zmizet, narazí na německého železničáře.

Ten je ukryje, dá jim najíst a spolu s několika dalšími Němci jim pomáhá uniknout na západ. Narazí však přitom na práskače, a tak pro Američany do jednoho z úkrytů přichází gestapo. Čeká je bití a mučení.

„Když jste si mysleli, že víc už vám udělat nemohou, vymysleli další způsoby, jak vás mučit,“ vzpomíná Joe. Před smrtí je zachrání důstojníci wehrmachtu, kteří je odvedou s tím, že úředníci gestapa nemají žádnou pravomoc k zadržování válečných zajatců.

Trojice končí v zajateckém táboře Stalag III-C. I odtud brzy Joe naplánuje útěk. S oběma přáteli se ukryje v sudech naložených na zásobovací vůz.

Jenže těsně za bránou se vůz v ostré zatáčce z kopce převrátí a oni vypadnou ven. Utíkají k blízkému lesu, stráže však zahájí palbu. Jediný Joe unikne, vrhne se do nedalekého potoka a jeho korytem prchá tak dlouho, až psi ztratí stopu. Míří směrem, kde tuší postupující ruské jednotky.

S Rusy do útoku

Přespává právě v seníku, když zaslechne ruštinu. Vyjde ven, zvedne ruce s krabičkami cigaret a volá „Amerikansky tovarišč!“ Rusové se netváří příliš důvěřivě a jsou připravení střílet.

Naštěstí politruk umí trochu anglicky, a když mu Joe vysvětlí, kdo je a že chce s nimi jít proti Hitlerovi, odvede ho k veliteli jednotky. Joe je ohromen. Nejen tím, že jednotka je vyzbrojena americkými tanky M4 Sherman, ale také tím, že jí velí mladá žena.

Legendární velitelka Aleksandra Samusenková (1922–1945) ho i přes nesouhlas politruka přijme. „Jel jsem do boje s Rusy, na americkém tanku, s jednotkou, které velela krásná ženská,“ popisuje později neuvěřitelnou situaci.

O pár dnů později s ruskou jednotkou osvobodí zajatecký tábor, ze kterého předtím uprchl. Do Berlína se však znovu nepodívá. O pár týdnů později je těžce zraněn.

(Zdroj: Deutches bundesarchiv, wikipedia.org).