Kámen, nůžky, papír. Hra, která neomrzí, netradiční sport, ale také skvělý losovací nástroj. Je starý tisíce let, zná ho celý svět… a každého někdy napadlo, zda je výsledek opravdu jen neodhadnutelnou náhodou. Ne tak docela.
Princip pochází pravděpodobně z východní Asie, kde mají tzv. hry rukou dlouhou tradici. Čínský spisovatel dynastie Ming Sie Čao-č‘ (1567–1624) v knize Wuzazu, tvrdí, že hra pochází z doby dynastie Han (206 př. n. l.–220 n. l.).
Proslaví se však až poté, co se v 17. století dostává do Japonska. Tady se stává oblíbenou zábavou nejen při popíjení, ale třeba i v nevěstincích jako určitá forma předehry.
V japonské verzi hry nazývané sansukumi-ken však ještě nenajdete kámen, nůžky ani papír, ale žábu (symbolizovanou palcem), která přemůže slimáka (malíček), který vyhrává nad hadem (ukazováček), který pro změnu poráží žábu.
Jménem zákona, střihněte si!
Moderní a dnes nejrozšířenější verze (zvaná Jan-ken-pon) se objevuje v době Meidži (1868–1912), kdy se Japonsko otvírá světu, a tak se kromě samurajů, harakiri a suši dostává do Evropy a USA i kámen, nůžky a papír.
Časem se zařadí k oblíbeným mejdanovým zábavám, slouží k losování sportovních zápasů i řešení soudních sporů.
Jako v roce 2006, kdy se americký soudce Gregory Presnell rozhodne ukončit zdlouhavý spor tím, že protistranám nařídí, aby si o výsledek střihly.
Ač se to nezdá, je Kámen-nůžky-papír i sportem, který se pyšní národními ligami, turnaji o vysoké částky a dokonce i mistrovstvím světa. To se sice zrodí jako recese, která si má utahovat ze všemožných sportovních soutěží.
Rychle se ale rozroste do regulérního sportovního šampionátu, který přenášejí nejen sportovní televize, ale dokonce i CNN. A to navzdory tomu, že se organizátoři stále snaží udržet vše v rovině neskrývané nadsázky.
Člověk nedělá náhodná rozhodnutí
Má však takové zápolení vůbec smysl? Není vítězství jen otázkou náhody? Ano i ne. Hra může skončit devíti výsledky. Tři jsou vítězné, tři končí prohrou a zbývající tři remízou.
Šance na vítězství by tedy měla být přibližně třetinová, což ovšem platí pouze v případě, že proti sobě hrají roboti volící zcela náhodně. Člověk však není robot a jeho rozhodování ovlivňuje řada vědomých o podvědomých faktorů.
Ať je to marná snaha objevit ve hře systém nebo zvýšení šance nalezením nějaké vítězné strategie.
Stačí mrknout a prohrajete
„Hráči, kterým se daří, se často drží vítězné volby, zatímco, prohrávající ji střídají tak dlouho, dokud prohrávají. To platí zejména u méně zkušených hráčů,“ tvrdí dr. Č‘-ťien Wang, který hru zkoumá na univerzitě v čínském Če-ťiangu.
Na vyšším levelu hraní už je to jako u pokeru. Na řadu přichází psychologie, pozorovací schopnosti i drobné finty. Hráči studují techniku soupeřů, všímají si detailů.
Podvědomého svalového napětí nebo třeba nepatrných pohybů prstů, které předem vyzradí, co soupeř zahraje. „Třeba lehce vystrčený loket naznačí, že bude hrát papír,“ říká šampion Jason Simmons.
