Dostal rozkaz popravit svrženého krále Ludvíka XVI. Charles-Henri Sanson dříve působil v jeho službách, do takové akce se mu příliš nechce. Je však vrchním pařížským katem, nemá tedy příliš na vybranou. Dostojí pověsti mistra svého řemesla.

Sansonové jsou popravčími již ve třetí generaci, když Charles-Henri (1739–1806) přichází na svět. Brzy na vlastní kůži pocítí, že rodinné řemeslo je vlastně prokletím.

Nastoupí sice do klášterní školy v severofrancouzském Rouenu, ale brzy se odtud musí pakovat. Kdosi v něm poznal syna kata, a kdyby se to dostalo na veřejnost, pověst školy by byla vážně ohrožena…

Muž v rudém

Dospívající Charles-Henri Sanson se stává asistentem svého otce. Po jeho boku stojí a získává zkušenosti téměř 20 let. Když pak Charles Jean-Baptiste (1719–1778) po mrtvici ochrne, nastupuje syn na jeho místo vrchního kata. Od otce místo osvědčení dostává rudý plášť, symbol řemesla.

Jako na běžícím páse

Po celý život „Velký Sanson“, jak se mu říká, bude bojovat za to, aby popravčí přestali stát na okraji společnosti. Pomůže mu v tom vypuknutí Velké francouzské revoluce. Po ní si mají být všichni lidé rovni.

Revoluce mu ale také přidělá mnohem více práce.

Uvádí se, že Sanson za svou téměř 40letou kariéru sprovodil ze světa téměř 3000 osob, mezi nimi například krále Ludvíka XVI. (1754–1793), atentátnici Charlottu Cordayovou (1768–1793) nebo tyrana Maximiliena Robespierra (1758–1794), v době jakobínského teroru šlo i o desítky lidí za den.

Průkopnická práce

Za monarchie Sanson k popravám používal meč, pokud šlo o šlechtice, sekyru nebo oprátku. Nová doba si však žádá nové technologie. On sám patří k průkopníkům používání gilotiny.

Osobně ji testuje nejprve na prasatech, později na mrtvolách, a její zavedení vřele doporučuje národnímu shromáždění.

Smrtící povolání

O tom, že katovské řemeslo může být smrtelně nebezpečné, se přesvědčí Sansonův syn Gabriel (1767–1792). Při jedné exekuci, když davu ukazuje uťatou hlavu popraveného, uklouzne na popravčím lešení a po pádu z něj umírá.

Rodinnou tradici naštěstí převezme další syn Henri (1767–1840). Ten mimo jiné popraví královnu Marii Antoinettu (1755–1793).

(Zdroj: HISTORY revue)