KDE SE VZALA…?

Mechanická sprcha

V prehistorických dobách slouží pro očistu těla řeky, moře, a především vodopády, které lze považovat za přírodního předchůdce sprchy. Tradici pravidelné péče o tělo vybudují starověcí Egypťané, známí svou čistotností a používáním kosmetických prostředků. „Věřilo se, že čím čistší a naolejovanější člověk je, tím více se přiblíží bohům,“ zmiňují se odborníci.

Egypťané se myjí několikrát denně, například před jídlem a po něm.

Koupelny jsou výsadou bohatých

I staří Řekové a Římané vědí, že čistota je pro zdraví důležitá, a proto vynaleznou první formu sprchy. Ta má podobu veřejných prostor, do nichž je voda přiváděna pomocí akvaduktů. „Antické sprchy byly podobné těm, které známe dnes z šaten sportovišť či plováren, zahrnovaly i háčky pro zavěšení oblečení,“ píše současná britská historička Virginia Smithová.

Většina Řeků se však myje v misce na podstavci, koupelny jsou výsadou bohatých.

V Římě vznikají veřejné umývárny, kam se lidé chodí nejen mýt, ale také navazovat společenské styky.

Kde si společně popovídat? Ve sprše!

Ačkoliv se o středověku hovoří jako o éře plné špíny a nemocí, většina měst je vybavena koupelovými domy, kde se lidé mohou za poplatek umýt. „Byly společenskými a relaxačními centry a lidé tu dokonce pořádali večírky s občerstvením a hudbou,“ podotýkají experti. Na vrcholu středověku, kdy se ve 14. století Evropou šíří morová epidemie, se však začne od koupelí opouštět.

Lidé totiž věří, že se otevřenými póry nemoc dostane snáze do těla.

Veřejné koupelny navíc začne církev vykreslovat jako místo hříchu, což řadu lidí odrazuje od jejich návštěvy.

Pumpa, řetěz a nádoba na vodu

Situace se zlepší teprve koncem 18. století, kdy Angličan William Feetham vytvoří první moderní mechanickou sprchu. „Zařízení zahrnovalo pumpu, která tlačila vodu do nádrže zavěšené nad hlavou. Stačilo jen zatáhnout za řetěz a uvolnit vodu na tělo. Tento vynález nahradila v průběhu století řada dokonalejších verzí,“ popisuje Radka Prokopová ze společnosti Alcaplast.

Plnohodnotný návrat k hygieně se pak uskuteční až počátkem v 19. století.

Ignác Semmelweis tehdy přijde s teorií bakterií a stane se tak průkopníkem hygieny v medicíně i běžném životě.