Narození v 80. a 90. letech, označovaní také jako děti milénia. Nesnášejí, když se jim něco vnucuje, cítí se součástí jak svého bezprostředního okolí, tak i celého světa, jsou sexuálně mnohem tolerantnější, zároveň se sexu samotnému věnují méně.
Jsou zhýčkaní i rozmazlení, líní i sebestřední. Jsou to mileniálové, generace Y…
Za poslední staletí žádná jiná generace nedráždila sociology a psychology tak, jako děti tisíciletí. EPOCHA je přiblíží v šesti bodech, které je charakterizují.
Víte, že…
… z 60 procent tvoří generaci mileniálů běloši, z 20 procent Hispánci a ze 14 procent černoši? Pouhých 5 procent připadá na Asiaty.
1. Děti internetu a techniky
Mobil je jejich přirozeností jako jméno. S tablety, počítači, videohrami nebo internetem vyrůstají od samého začátku.
Kde mají jejich rodiče potíže přidat k e-mailu přílohu, vypálit CD nebo pochopit, proč nestahovat tunu přídavků ke svým internetovým prohlížečům, které pak fungují asi stejně rychle jako státní správa v Ugandě, tam jsou jako ryby ve vodě a vymýšlejí své vlastní hantýrky.
Tráví hodiny na sociálních sítích, perfektně se v nich orientují a e-maily považují za zastaralé.
Vědí, co jsou memy (kombinace obrázků a textu šířené prostřednictvím internetu, většinou s údernou pointou a popkulturním odkazem, jejich druhů je mnoho desítek), zvládají grafickou komunikaci a dokážou si vydělat peníze jen natáčením sebe sama při hraní videoher.
2. Práce jako seberealizace
Vymezují se proti generaci svých rodičů, které od malička vidí každé ráno v sedm šlapat do tmy a zimy a večer se vracet. Práce je pro mileniály objektem zájmu – jakmile se ale stane přesmíru stereotypní nebo jen nezajímavou, nemají žádný problém ji opustit.
Výše platu pro ně přitom není nejdůležitější motivací při hledání nového místa, mnohem důležitější je čas na sebe sama a koníčky. Když už se nechají zaměstnat, musejí mít pocit, že to, co dělají, má smysl.
Také proto velmi stojí o zpětnou vazbu (nejlépe neustálou). Na druhou stranu mají v některých zemích i přes své znalosti moderních technologií problémy najít dobře placené místo.
V Řecku se mluví o „Generaci 700 €“ (měsíční příjem), ve Španělsku je to generace „Mileurista“ (1 000 eur) stejně jako v Itálii, ve Francii se mluví o „Nejisté generaci“.
3. Nikdo nemusí z kola ven
Generaci Y od malička rodiče přesvědčují, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Proto se věnují kolektivním sportům, ale většinou jen rekreačně, protože co dělají, dělají pro zábavu.
Nevyhledávají vazby na instituce a jejich přímou podporu, nemají totiž problém se zorganizovat sami. Výjimkou jsou univerzity, při nichž zakládají studentské spolky a spolu se svými přáteli rádi vytvářejí akce a projekty na zeleném drnu na podporu komunity. Často neziskově, a prostě proto, že mohou.
4. Jsou tolerantnější…
A to k vyznáním, myšlenkovým směrům i sexuální orientaci. Většinou mají několik homosexuálních přátel, s kterými bez problémů vycházejí, anebo je alespoň znají ze svého okolí. Nedělá jim problém o své sexualitě otevřeně diskutovat.
Nesnášejí jakoukoli diskriminaci včetně genderu, a stejně tak extremistické ideologie, které ji podporují. Jejich tolerance ovšem končí ve chvíli, kdy by se jim někdo snažil něco mermomocí vnutit a narušit tak jejich možnost všudypřítomné volby.
5. Světoví občané
Málokdy cítí patriotismus a závazky k rodnému státu, s potěšením cestují nebo vyjíždějí za studiem do zahraničí.
Cítí se být součástí světové komunity. Nedělá jim problém být měsíc v Londýně a příští v malajském Kuala Lumpuru. Někteří z nich se stanou digitálními nomády a do konce života migrují za prací jako kočovníci z asijských stepí. Ale i přes svou cestovatelskou povahu se vždycky rádi vrátí domů.
