Pořádné peprné zaklení zřejmě znali už dávní předci člověka. Je dokonce možné, že člověk nejdříve nadával a až poté začal mluvit slušně.

Rodiče často s údivem zjistí, že jejich roztomilé ratolesti se naučí zakazovaným výrazům dřív, než mohou chápat jejich obsah.

Peprná slova ve svých dramatech využíval i Shakespeareův současník současník Ben Johnson a bez neslušných slov se neobešel ani Shakespeare sám.

Podle lingvisty Johna McWhortera je dokonce název Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic je slovní hříčka, která skrývá mnohem peprnější obsah.

Anglický název Much Ado About Nothing je prý ve skutečnosti Much Ado About an O Thing, kde velké O znamená ženské genitálie.

Někteří vědci využívají vulgární stránku jazyka k objasnění komunikace nejhlubších vrstev mozku s jeho nejvyššími centry. Jestliže nás někdo zahrnuje nadávkami, nejedná se a priori o nekontrolovatelný výlev.

Mozek nadávky vybírá po přesné analýze objektu zloby. Australská lingvistka Kate Burridgeová při výzkumu zjistila, že slyší-li člověk sprostá slova, organismus vykazuje všechny známky vzrušení, mimo jiné se zvýší frekvence dýchání i tepu.

Vulgarismy se také lidem zarývají do paměti více než výrazy obecné. Ostatně, pokud se člověk bifluje cizí jazyk, právě neslušné výrazy se zpravidla naučí jako jedny z prvních.

Zakázaná slova nejsou v každé kultuře stejná a souvisí s konkrétním vývojem. Někde se do kategorie vulgarismů řadí označení částí těla a jeho funkcí, zatímco jinde jsou mnohem přísněji posuzovány odkazy na bohy a víru.

Podle nizozemského lingvisty Guye Deutschera se výraz „kurvy syn“ může stát nadávkou jen tam, kde si nade vše cení sexuální nedotčenost žen. V liberálnějších civilizacích, například u některých indiánů, by podobné označení nepochopili.