Skupinka amerických kolonistů převlečených za Mohawky vtrhne na britskou loď. Ze břehu je pokřikem povzbuzují bojovně naladění příznivci. Za chvíli už falešní indiáni vybíhají z podpalubí.

Každý má v ruce bednu, kterou rozbíjí a pak překlopí přes palubu. Do moře padá čajový déšť…

Sklady britské Východoindické společnosti přetékají neprodanými zásobami čaje o hmotnosti téměř osmi tun. Kolonisté její čaj nekupují, raději si vychutnávají ten pašovaný holandský. Proč?

Podařilo se jim zbavit se cel, která na dovoz do kolonií uvalila britská vláda, zůstalo jenom clo od Východoindické společnosti. Aby se zbavila velkých zásob čaje, londýnská vláda nakonec tzv.

čajovým zákonem z roku 1773 povoluje prodávat i ten kolonistům bez zdanění. Ti už o něj ale nemají zájem a otevřeně protestují.

Guvernér se nevzdá

„Vláda si chce koupit naši loajalitu levným čajem,“ burcují radikální Bostoňané váhající spoluobčany. Koncem roku 1773 připlouvají k velkým americkým koloniálním přístavům lodě s dalším nákladem čaje.

V New Yorku a Filadelfii je nespokojenci donutí k návratu domů, ale guvernér státu Massachusetts Thomas Hutchinson (1711–1780) se nevzdává. „Vyložte náklad na pevninu. Clo musí být zaplaceno,“ přikazuje v Bostonu. Naráží ale na tvrdého soupeře.

Radikál Samuel Adams (1722–1803) se skupinou stejně vlastenecky smýšlejících kolonistů proniká 16. prosince 1773 na palubu tří plavidel.

Podřídit se, nebo zvítězit

Převlečení za indiány se vrhají do podpalubí. Rozbijí celkem 342 beden čaje a obsah sypou do vody. „Sam Adams je na vrcholu blaha,“ povzdechne si Hutchinson, když se dozví, co se děje. Londýn ale odpoví tvrdě.

V dubnu 1774 parlament odhlasuje zákony, které mimo jiné uzavírají bostonský přístav nebo obyvatelům města přikazují, aby ve svých domovech ubytovávali britské vojáky.

„Kolonisté se musejí buď podřídit, nebo zvítězit,“ píše britský král Jiří III. (1738–1820) svému premiérovi lordu Fredericku Northovi (1732–1792). Válka o nezávislost britských severoamerických kolonií na mateřské koruně je na spadnutí.