Normálně by sesedli z koně a bojovali jako pěšáci. Při dobývání palestinské Beer Ševy je to ale jiné. Vojáci australské lehké jízdy zůstanou v sedle a jedinou zbraní, kterou mohou proti nepříteli použít, jsou bodáky, odmontované z jejich pušek. V říjnu 1917 se s nimi srdnatě ohánějí, jako by to byly meče…
Vše, co funguje v Evropě, neplatí v Austrálii. Zatímco starým kontinentem ve 2. polovině 19. století pochoduje masa pruské armády proti Francouzům, o něčem takovém si u protinožců mohou nechat jen zdát. Všude je tam daleko a lidí nedostatek.
Když přichází na přetřes budoucí složení armády, vzejdou z toho nejlépe lehké jízdní jednotky, složené vesměs z dobrovolníků. Na počátku první světové války australská lehká jízda čítá 23 regimentů a asi 9000 mužů.
Dopravní prostředek
Koně jim primárně slouží pouze k přepravě na bitevní pole, kde následně bojují jako pěšáci.
V této roli se například blýsknou svou odvahou v bitvě o Gallipoli proti Osmanské říši v letech 1915–1916. U Beer Ševy (v dnešním Izraeli) si ale taktika vyžádá, aby zůstali v sedle. Z něj provádějí třeba i průzkumné úkoly, pro které jsou skvělí.
Odolné plemeno
Nejčastěji používají koně australského plemene Waler. Tato zvířata jsou velmi silná a odolná, což ve vysokých teplotách, panujících na Blízkém východě, kde australská lehká jízda za první světové války působí především, není vůbec na škodu.
I tak je úmrtnost zvířat v důsledku nejrůznějších nemocí vysoká. V roce 1916 činí týdně v průměru 640 kusů.
Na šavle si počkají
K výzbroji vojáka australské lehké jízdy patří především puška s bajonetem. Ve vítězné bitvě u Beer Ševy právě ten muži využijí místo mečů, pušky nemohou sundat ze zad, když zůstávají na koni. Šavle se v jejich arzenálu objeví až o rok později.
V průběhu první světové války jsou jejich jednotky také vybaveny kulomety různé produkce.
Pohodlí nade vše
Torna, opasek, záložní náboje na řemeni, kompas, dalekohled, lopatka nebo láhev na vodu. Bez těchto předmětů se voják lehké jízdy neobejde. V rámci proviantu fasuje nejčastěji hovězí maso, tvrdé sušenky, čaj a cukr.
Většinu věcí poskládá do kapes, které jsou součástí koňského sedla. Aby se mu v něm dobře sedělo, vystýlá si ho menší dekou.
(Zdroj: HISTORY revue)
