Konec řádu Templářů: Nechal je král vyvraždit kvůli majetku?

Filip IV. Francouzský (1268–1314), pro svou pohlednou tvář zvaný Sličný, má od začátku své vlády problémy s nedostatkem peněz. Shání je, kde se dá. Vypisuje vysoké daně, odírá Židy, zestátňuje majetek lombardských bankéřů a ubírá kov v mincích. Jeho pozornosti samozřejmě neunikne ani nesmírné bohatství templářského řádu, jehož příslušníci se ve Francii usadí koncem roku 1306. „Řád rytířů Kristových přenesl své hlavní sídlo do Paříže, a to byl počátek jeho konce,“ říká historik Jan Bauer. Král má u rytířů otevřený dluh, který nesplácí, a velmistr Jakub z Molay mu už odmítá nadále půjčovat…

Templáři byli geniálními bankéři s obrovským vlivem a bohatstvím. Vytvořili „stát ve státě“, což nemohl francouzský král Filip IV. připustit.

Osudný pátek

Mučírnou prostupují výkřiky bolesti a zápach spáleného masa. „Ne, už dost! Přiznávám se ke všemu, jen přestaňte!“ volá bezmocně trestanec, když se mu nohy škvaří nad uhelnou výhní. Stejně jako on, jsou i další rytíři templářského řádu v pátek 13. října 1307 hromadně zatčeni a po vynuceném přiznání upáleni na hranici. Obvinění, ke kterým se doznají, jsou pro středověkou Evropu skandální – popírání Krista, plivání na kříž, sodomie a mnoho dalšího. Filip si zkrátka chce zajistit úplné vyhlazení řádu, a jelikož papež je prakticky jeho loutkou, vydání buly přikazující zatčení templářů a zrušení jejich řádu, je dílem okamžiku. Kruté mučení drtivou většinu obviněných zlomí. Jacques de Molay dlouho odolává, až se bolestí podvolí. „Řád je svatý,“ křičí statečný velmistr u soudu a společně s preceptorem Geoffreyem de Charnay odvolávají veškerá doznání vynucená mučením a zastrašováním.

Francouzský šlechtic Jacques de Molay se stal posledním velmistrem řádu.

Mocenský konflikt s papežem Bonifácem VIII. vyústil roku 1305 v papežovo zajetí a prosazení Francouze Klementa V. na papežský stolec.

Filip IV. obvinil templáře ze sodomie, zapírání Krista a dalších excesů.

Prokleje krále!

Popření doznání znamená pro oba jistý rozsudek smrti. Poprava se koná ještě toho dne. 18. března 1314 jsou Molay i Charnay na břehu řeky Seiny upáleni. Ani ve strachu před planoucím ohněm se nedoznají, natož aby něco prozradili o svých pokladech. Jejich zpovědník odchází s nepořízenou. Pokud někdo něco z obviněných vykřikne, pak je to podle pozdější ústní tradice kletba proti papeži Klementu V. a králi Filipovi. Jedná se ale nejspíš o legendu, která vznikne patrně náhlým úmrtím obou zmíněných hodnostářů. Vždyť papež umírá již 20. dubna 1314 a král 20. listopadu téhož roku na následky zranění na lovu.