Sir Isaac Newton. Jméno, které dnes symbolizuje vědeckou racionalitu a takové objevy, jakými je například gravitační síla.
Jen málokdo ale tuší, že v soukromí se Newton věnoval alchymii, astrologii či náboženství, a že byl posedlý předpověďmi budoucnosti. Opravdu takto dokázal stanovit rok, kdy přijde konec světa?
Ve dne badatel, v noci mystik. I tak by se dal představit Isaac Newton (1642–1727), který vynalezne integrály, rozluští tajemství pohybu planet, a přitom celé roky tráví ponořen do starobylých alchymistických textů.
Sám své zápisky a dopisy přátelům psává pod zvláštním jménem Jehovah Sanctus Unus, tedy Jednotný Svatý Hospodin, a údajně je přesvědčen, že skutečný řád světa je ukryt hlouběji, než tušíme. Měli bychom jeho úsudku důvěřovat i v tomto?

Dny nebo roky?
Newtonovou hlavní zálibou je rozplétání kódů, které jsou podle něj i mnohých dalších badatelů ukryté v Bibli.
Sice se věnuje i výzkumu magických elixírů, jejichž účinky se snaží matematicky propočítat, a údajně pátrá také po kameni mudrců, jeho největší zájem je ale jasný: Bible, konkrétně knihy Daniel a Zjevení Janovo.
Jeho rukopisy jsou proto plné grafů a čísel, týkajících se prorockých „dnů“ a „let“. Tím nejzásadnějším údajem, který Newton používá stále dokola, je tajemné období 1260 dnů, zmiňované v apokalyptických textech.
Poznamená si, že podle jeho výzkumu musí v biblické symbolice znamenat jeden den jeden rok, a jde tedy o 1260 let. Jak na toto ale přišel? Jen pečlivým čtením textů, jak se zdá?

Proč to tajil?
Hádanka vedoucí ke stanovení Armagedonu, tedy ke konci světa, začíná podle Newtona rokem 800 n.l. a tedy vznikem Svaté říše římské.
Tu vědec označuje jako „počátek vlády Antikrista“, a když k tomuto datu připočte svých 1260 let, dojde ke klíčovému roku 2060. Je si jist, že právě v tomto roce dojde k „zásadní proměně dějin, konci starého řádu a příchodu nového věku“.
Nečeká tedy úplný katastrofický zánik světa, spíše obnovu nadvlády Boha, a možná i proto svá zjištění nikdy neplánuje zveřejnit. Ve svých poznámkách doslova píše: „Nepřeji si být chápán jako někdo, kdo stanovuje přesné datum konce světa.“.
Obává se totiž, že jejich zneužití by jen vyvolalo „fanatismus a zbytečnou paniku“, a navíc, jak si poznamená: „Bůh nechtěl, abychom znali den ani hodinu.“ Proč tedy ale sám proti božímu přání šel?
