Kostky jsou vrženy: Tah, který změní dějiny Říma

Kudy chodí, tudy vítězné bitvy a památné hlášky trousí. Po překročení Rubikonu se mu podaří obojí. A ještě zanechá potomkům oblíbená rčení jako bonus. Na jednoho muže slušný výkon.

Ne že by byl Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.) tak vášnivým hráčem deskových her. Na to ostatně v roce 49 př. n. l. nemá čas ani náladu.

Stojí totiž na břehu malé pohraniční říčky Rubikon a před sebou má okamžik, který rozhodne o jeho dalším osudu.

A také okamžik, který zrodí dvojici slavných rčení, která se používají dodnes. „Překročit Rubikon” a „Kostky jsou vrženy”. To první udělá, to druhé prohlásí, obojí přitom znamená přibližně totéž. Udělat osudové rozhodnutí, které nelze vzít zpět.

Caesar ví, že když už člověk jednou překračuje Rubikon, neměl by to nechat bez komentáře.

Opravdu Alea iacta est?

Lingvisté a historici dodnes nemají jasno, zda Caesar něco řekl a pokud ano, tak jak.

Má pravdu řecký historik Plútarchos (asi 46–119), nebo římský polyhistor Suetonius (asi 75–140), kteří oba připisují Caesarovi onen citát, ovšem každý po svém? Je řeč o kostkách nebo o kostce? A je vůbec řeč o kostkách? Alea totiž není kostka (tou je cubus), ale hazard.

Navíc je pravděpodobné, že Caesar, ač Říman, na břehu Rubikonu nezahláškuje v latině, ale řecky. Podle badatelů si totiž výrok půjčí od svého oblíbeného řeckého autora komedií Menandra (342–291 př. n. l.).

Což není nic neobvyklého, protože z řecké tvorby se v Římě cituje často a s takovou oblibou, že některé citace zlidoví do podoby rčení.

Římští vzdělanci navíc rádi citují v originále, takže Caesar nejspíš nikdy neřekl „Alea iacta est” ani „Iacta alea est”, jak zní původní slovosled, ale spíš „Anerrifthó kybos”. Smysl však zůstává stejný. „Ať osud rozhodne”, doslovněji pak „Kostka padla” nebo „Je rozhodnuto”.

XIII. legie je po letech bojů v Galii rozcvičená, takže odpor Říma netrvá dlouho.

Proč jsou kostky vrženy?

Protože v Římě se vládnoucí triumvirát, který tvořil on, bohatý obchodník Marcus Licinius Crassus (115–53 př. n. l.) a vlivný vojevůdce Gnaeus Pompeius Magnus (106–48 př. n. l.), rozpadl.

Crassus zemře při tažení na východ a Pompeius se postaví proti Caesarovi, protože se mu vůbec nelíbí bohatství, obdiv a popularita, kterou si získal svým mimořádně úspěšným galským tažením. V roce 50 př. n. l.

tedy coby konzul přiměje senát, aby Caesarovi nařídil rozpustit armádu a vrátit se do Říma.

Odůvodní to tím, že jeho funkční období galského prokonzula skončilo. Současně mu zakáže ucházet se o nový konzulát a odmítne mu přidělit novou provincii. Když se Caesar navíc dozví, že ho Pompeius v senátu obvinil ze zrady, má jasno.

I s Caesarovou smrtí je spojena další jeho legendární hláška: „I ty, Brute?“

Překročit či nepřekročit

A tak stojí 10. ledna 49 př. n. l. na břehu říčky Rubikon, která tvoří hranici Římské říše, a za kterou už podle zákona s vojskem nemůže. Pokud se vrátí do Říma bez vojska, bude obžalován, souzen a možná zabit, každopádně bude jeho kariéra u konce.

Pokud armádu nerozpustí, čeká ho občanská válka proti Římu. A přesně to nakonec udělá. Se svou XIII. legií překročí Rubikon. „Kostky jsou vrženy” a není cesty zpět.