Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.
Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May (1842–1912) dlouho nevydrží.
Nejprve je propuštěn kvůli nemístnému políbení vdané ženy, vzápětí je na základě falešného udání odsouzen za krádež hodinek svého spolubydlícího.
„Přišly Vánoce. Řekl jsem mu, že svátky strávím u rodičů. Pro radost z prázdnin nevzpomněl jsem ani na to, že mám vrátit půjčené hodinky,“ přiznává pak May.
Vnitřní rozkazy
Stráví tehdy šest týdnů za mřížemi a na pedagogickou dráhu může zapomenout. Už se to s ním táhne. Následují čtyři roky nucených prací za podvody, jimiž se snažil řešit svou neradostnou finanční situaci.
V Lipsku ukradne kožich, který vzápětí skončí v zastavárně za pouhých 10 tolarů. Po propuštění ho čekají další oplétačky se zákonem za krádeže.
„Nepřetržitě jsem slýchal vnitřní rozkazy, abych se pomstil lidské společnosti, a to tím, že přestoupím její zákony,“ vzpomíná.
Další čtyři roky vězení v tvrdé káznici si vyslouží mimo jiné za krádež koně v Braunsdorfu, kterého se marně snažil prodat řezníkovi za 15 tolarů.
Oheň dobra v duši
V roce 1869 se mu podaří uprchnout při vězeňském transportu, je zatčen až v následujícím roce v Čechách. Ve vězení tehdy objeví kouzlo literární tvorby a začne pracovat na legendárních příbězích z Divokého západu o apačském náčelníkovi Vinnetouovi.
Poslední desetiletí života stráví neustálými soudními tahanicemi s německým nakladatelem Adalbertem Fischerem (1855–1907). Ten neváhá vytáhnout na světlo ani spisovatelovu kriminální minulost.
May vyhrává své spory až rok před smrtí. „V této duši plane oheň dobra,“ hodnotí Karla Maye spisovatelka Bertha von Suttnerová (1843–1914) v nekrologu, otištěném ve vídeňském listu Zeit 5. dubna 1912.
